JOGIN: :o) pěkné.
přijde mi, že tohle dobíhání do cíle, kdy lidem padají klapky z očí a uvědomujou si o čem to vlastně v životě je, má jenom dvě slabiny. první je ta, že si člověk musí od určitého zlomu přiznat a naučit se žít s myšlenkou, že to tohohle bodu žil "špatně" ve smyslu, že jeho život byl postavený na nesprávných, lživých základech, což je těžké přijmout a nezlomit se pod tím, protože to jakýmsi způsobem odkládá tu minulost jako ?bezvýznamnou?. a ono to je s přibývajícími léty víc a víc těžké, to srovnání se, rekapitulace, uzavření jedné kapitoly, aby mohla být otevřená a rozepsaná druhá. a pak ještě druhá slabina - člověk prý v rozmezí 40-50 let ztrácí schopnost působit sám v sobě vůlí, že se víc dostává do jakéhosi tahu setrvačnosti, kdy dojíždí na kvalitativním podbarvení mysli/podvědomí, ve kterým žil do té doby. už s tím nemůže příliš manipulovat, stává se pasivním přihlížečem. což je příjemné, když celý život pracoval dobře a už relativně bez úsilí se účastní na téhle "oslavné cílové rovince", ale v opačném případě nevím, jestli ho to nebude naplňovat hořkostí, že "něco chce, ale nemůže". ale tohle nemůžu posoudit, protože jsem se do té epochy ještě nedostal.

V nové Revover Revue je jeden soubor textů - v podstatě dokumentární záznamy, jen jsem se na to koukla včera letmo, protože jsem RR teprve včera dostala, ale je tam jeden výborný text ke smrti...možná to přepíšu, má to neuvěřitelnej půvab. Stará paní vzpomíná na umírání nějaké své sousedky.

NAT: To znám... Ještě než jsem se rozvedl, ležel jsem jednou takhle s tchánem na posteli (nehledejte erotický podtext :-)) a on najednou řekl: "Víš, já si myslím, že nemůžu nebýt, já budu pořád, já přece nemůžu zmizet." Nikdy jsme se na toto téma nebavili, vypadlo to z něj samo. Takže si myslím, že čím více se lidé blíží k cíli cesty, tím více si začínají klást otázky.

SNOP: Šikovní.

Na vedomost se dava, ze byla uvedena do provozu nova knihovna cizojazycnych okultnich textu, umistena na adrese http://english.grimoar.cz

Včera jsem po delší době opět viděla v televizi program, který měl smysl, který za to stál. A protože bude ještě reprízován - pravda, v ne právě přívětivých hodinách, ale třeba vám to nebude vadit - tady je na něj odkaz:
http://www.ceskatelevize.cz/program/1060636773-23.08.2007-20:00-2.html

Byl to dokument věnovaný stáří, jeho ztrátám a ziskům. A také jeho denní realitě. Přestože byl natočen (či spíše sestříhán) tak, že se nevyhnul jisté dojímavosti, nebyla to podle mě dojímavost přehnaná. A také nešlo o vystavění pomníku moudrosti stáří - naopak, dozvíte se o neustávajícím hledání, pochybnostech, obavách - v oblasti víry i života zcela praktického.

Je pravda, že stáří není téma, které by se mě nějak zásadně dotýkalo, ale stárnutí ano a neustálé upravování/opravování náhledu na svět, přesouvání priorit, změny názorů...to vše také. Bylo překvapivě uklidňující vidět, že některé otázky člověka provázejí celým životem. Musím říct uklidňující - protože to znamená, že mysl neustrne, že se nenechá svést snadným řešením.

Podívejte se.

Sháním film "Moře, které myslí" kdybyste ho někdo měli, ozvěte se mi, prosím.

CONTINUITY: Pamatuju si jasne svuj zivot od veku cca 3.5 roku vcetne myslenek
já asi od tří. nepřetržitá paměť. zajímavý byl rozhovor se ségrou, když jí bylo 4 nebo 5 let a mě 6 nebo 7 (ona už si to nepamatuje:) ) kdy jsme se pozastavovali nad tím, jak jsou dospělí "divní" a já jsem řekl, že takový nebudu. ona tehdy řekla "ale až budeš dospělý, změní se ti mysl!" vím, že jsem si tehdy přísahal že nezmění a že si budu dávat na to pozor.

myslím, že jsem se transformoval celkem dost, ale zároveň se snažím udržovat něco jako "zpětnou kompatibilitu", což je možná důvod, proč si to všechno nepřerušeně pamatuju

Jo jo,,kam skřítek nemůže tam nastrčí jehovistu :-)

RASWAN: Já se chovám preventivně celkem slušně. Navíc o moje blaho pečuje velký černý pes - to většinu skřítků (a pošťáků a Jehovistů apod.) zdrží.

Natasha:Přijde na to - jak je velkej a jak je nasranej :-)))

Každopádně skřítky je lepší neprudit :)

Natasha:No on ten totální realismus naopak může v konečném důsledku produkovat magická znamení a lesní skřítky :-)Ona je to spíš otázka mantinelů,které si člověk nastaví.

KUATO: sebe? :)

U nás na smetišti (tzv. Kýpa - byly to obrovské haldy s březovými hájky, kde se v dálce nad kolečkovým rypadlem vznášeli rackové) žili krabáci. Byly to obří zmutovaná monstra žeroucí lidi. Občas se tam v kaluži našla holínka po sežraném traktoristovi, strom přelomený krabákem, podivné stopy - svědkové to nočních hrůz. Mělo to podobnou atmosféru jako blata v Psovi Baskervillském.

Přemýšlím, že pro mě to všechno má reálnou podstatu dodnes :-)

Faktem tedy je, že odhalování pravdy nebo totální realismus asi nemusí být tak jednoznačné dobro. Například rodiče dlouho udržovali legendu, že dárky nosí Ježíšek, měli na to celou řadu podpůrných triků - táta se ho snažit fotit skrz dveře - a vlastně jsem se nezlobila, když jsem pochopila, že to na mě hráli.
Když jsme chodili na procházky, zase mě nechávali kreslit magická znamení proti útoku zlých čarodějnic, i když oba rodiče byli nevěřící a zjevně se tím jen bavili... Nebo jsme stavěli domečky pro lesní skřítky a taky to pro mě mělo reálnou podstatu, zatímco pro ně to bylo spíš rodičovské potěšení.

LESANKA: :-) Však taky někdy na PROČ, když už se ptá KVítek po x-té na to samé, se zastavím a zeptám se "A jak myslíš ty, že to je?" A to jsou pak skvělé objevitelské pohledy :-)

Ano, taky si myslim ze prvotni nevinnost musi byt ztracena a pak nasledne znovu obejvena, ale uz na trochu jine urovni, snad se k tomu jednou dopracuji.

LESANKA: pěkné :o)

ad dětská energie - domnívám se, že to částečně může být způsobeno i tím, že děti žijí existencionálně - ponořeni do přítomného okamžiku se těší z hraní si (tvorby) a neřeší, jaké důsledky ta jejich hra bude mít, to už dospělý nedokáže. a je to tak IMHO dobře, protože jinak bychom se už dávno zničili. Tzn. jedná se o přirozený vývoj.