SNOP: Sehnat ty anglické okultní texty.

EVA_: Co presne?

SNOP: Jak jste tohle dokazali?

STEPNI_VLK: Ne se vším souhlasím, asi je to individuální, nebo pouze vychází ze statistik, kde existují i okrajové případy :-)

Koukám v jakém krásném čase jsem sem nakoukla po dlouhém odmlčení. No, asi se budu muset nad sebou zamyslet. :-)

GRETKA: Na to théma mi přišel docela dobrý tenhle článek: Krize středního věku: Ženy a muži v přechodu. Možná i proto, že je v něm hojně citovaný můj oblíbený "guru".. :)

KUATO: Chyba lávky. V jedné meditaci jsem o něco požádal a dostalo se mi to v plné parádě, takže teď tu díru zase potřebuji trochu přiškrtit :-)

JOGIN: myslel jsem, že už dávno jen tak pluješ.. :o)

KUATO: Myslím, že neztrácí, protože to může přijít a odejít během života několikrát a vzájemně se to proplétat, být s souladu, nebo protikladu. Během posledních 5 let jsem si vyzkoušel oba extrémy pěkně natvrdo.

JOGIN: jogine, starý pse, co je pravdy na tom, že s přibývajícími lety ztrácí člověk schopnost operovat v sobě vůlí?

GRETKA: no, mi nejbližší - moji rodiče ani vyženění rodiče na sobě nedávají zatím najevo, že by se nějak připravovali na dřevěný kabát. přitom to musí soudného člověka zneklidňovat, když už je i to zdraví v prdeli a vyhlídky moc nejsou :o)

JOGIN: :))) ty byt clovek obecny ? ;)))

No, nastoupil jsem onu metu, takže vím o čem je řeč a můžete se mě zeptat :-)

:)))
KUATO: mne zas povidali, ze tak 40-50 ma clovek v zivote dalsi zlom, neco jako je adolescence ... hlavne se to poji s tim, ze ti dospejou deti a ze jakoby ses nucen hledat jine cile & jak zaplnit svuj volny cas
A "oslavnou cilovou rovinku" bych spis videla kolem 60ti, kdyz se cloveka tyka duchod.

SETEC: homo vulgaris.

KUATO: Co je to "obecny clovek" nebo spis ma byt "Clovek obecny"? :)

SNOP: předně je to můj názor, takže to nemusí být pravda, natož obecná. co se týká obecného člověka - mám na to jiný názor :o).

Coz jiste bude obecne pravda, ale nikdo z lidi neni obecny clovek.

JOGIN: :o) pěkné.
přijde mi, že tohle dobíhání do cíle, kdy lidem padají klapky z očí a uvědomujou si o čem to vlastně v životě je, má jenom dvě slabiny. první je ta, že si člověk musí od určitého zlomu přiznat a naučit se žít s myšlenkou, že to tohohle bodu žil "špatně" ve smyslu, že jeho život byl postavený na nesprávných, lživých základech, což je těžké přijmout a nezlomit se pod tím, protože to jakýmsi způsobem odkládá tu minulost jako ?bezvýznamnou?. a ono to je s přibývajícími léty víc a víc těžké, to srovnání se, rekapitulace, uzavření jedné kapitoly, aby mohla být otevřená a rozepsaná druhá. a pak ještě druhá slabina - člověk prý v rozmezí 40-50 let ztrácí schopnost působit sám v sobě vůlí, že se víc dostává do jakéhosi tahu setrvačnosti, kdy dojíždí na kvalitativním podbarvení mysli/podvědomí, ve kterým žil do té doby. už s tím nemůže příliš manipulovat, stává se pasivním přihlížečem. což je příjemné, když celý život pracoval dobře a už relativně bez úsilí se účastní na téhle "oslavné cílové rovince", ale v opačném případě nevím, jestli ho to nebude naplňovat hořkostí, že "něco chce, ale nemůže". ale tohle nemůžu posoudit, protože jsem se do té epochy ještě nedostal.

V nové Revover Revue je jeden soubor textů - v podstatě dokumentární záznamy, jen jsem se na to koukla včera letmo, protože jsem RR teprve včera dostala, ale je tam jeden výborný text ke smrti...možná to přepíšu, má to neuvěřitelnej půvab. Stará paní vzpomíná na umírání nějaké své sousedky.

NAT: To znám... Ještě než jsem se rozvedl, ležel jsem jednou takhle s tchánem na posteli (nehledejte erotický podtext :-)) a on najednou řekl: "Víš, já si myslím, že nemůžu nebýt, já budu pořád, já přece nemůžu zmizet." Nikdy jsme se na toto téma nebavili, vypadlo to z něj samo. Takže si myslím, že čím více se lidé blíží k cíli cesty, tím více si začínají klást otázky.