SETEC: Vyber něco related :)

NATASHA: no tak, co se tyce toho sebeobrazu - tady to mam nahozene trochu, jak popisoval niz Snop - ze on v podstate zacina byt nejaky, az kdyz komunikuje s dalsim clovekem. jakoze tvoje vychova, prostredi... ti nabidlo nastroje, jak komunikovat, jak se projevovat, a tak je vyuzivas. muzes to zmenit, ale vetsinou to (namaha) nestoji za to. lidi te neznaji, oni vidi jen ten obraz. ono obecne je to s posuzovanim lidi podle sebeobrazu slozitejsi - nekdy to jde (kdyz se s nim ztotoznujou), nekdy to nejde (kdyz se za nej schovavaji - vedome).

btw. deti nevi co znamena "dokonalost".

Cau lidi přišel jsem na skok tak vás alespoň zdravím :) Mám asi milion věcí o které bych se s Vámi mohl podělit, no ale začnu alespoň tím že vám popřeju dobrý den :)

KUATO: Myslela jsem to tak, že když máš v pořádku sebepojetí či sebeobraz, jsi svobodný v tom, jak o sobě mluvíš.
Kdyby ses dětem prezentoval jako Dokonalý otec, nemohl bys rázem připustit ani stín selhání, protože to už bys pak nebyl jejich hrdina.

Nat: ee, poslednimu tvemu prispevku zcela nerozumim. Muzes prosim jinymi slovy napsat, jak to myslis?

KUATO: Další důvod pro budování trvale udržitelného sebeobrazu, protože když si člověk nemůže ulevit doma, tak kde už ;-)

SNOP: Ha, já jsem právě o víkendu potkala dva básníky z Ukrajiny, a ten starší z nich nám nejprve vyložil, jak tvořil a myslel to, co psal, co si z toho máme vzít, a teprve pak nám to přečetl ;)

:-) A zabavne je, ze i predchozi je jenom fabulace, protoze ani tak to neni :-)
Ale asi nejbliz je, ze vytvarim sebe a svuj obraz kvuli okolnim lidem a kvuli zamerum, kterym jsem pritakal.

NATASHA: Priznam se, ze to mam podobne, jenom se ve vsem dokazu dokonale zaplest. Mam za to, ze nejsem nijaky, nebo pokud jsem nejaky, nemam k tomu pristup. Takze reflexe pravdivosti je pro me nepristupna. Stejne tak nevim, jestli se "stavim lepsi k ucelu", nebo jestli se "tvorim lepsi k ucelu", nebo jestli "jsem takovy". Mam zase za to, ze bez vuli ci pritakanim daneho ucelu nejsem vubec nijaky, a implodoval bych do nicoty nicnedelani. Ale zase to je asi blbost, protoze koneckoncu jeste jsem neimplodoval - ale mozna je to jenom tim, ze pritakavam ucelum a tedy se stale tvorim jako nejaky. A nejspis uz ted uplne kecam - coz je ten problem.
Nuz a posledni moznost - no tak se zastavim, a reknu to "pravdiveji" - jenomze to zase spociva jenom ve fabulaci - asi jako je to, co uz jsem naplkal vyse. Jenom poza, znovu a znovu - bud ubohost, nebo jiskricka, nebo manipulace, nebo moudrost... ale pravdivost neni vubec zadna, krom cinu samych, kdyz uz konecne zmlknu.
Resume: At si me soudi jini a nechteji po mne, abych o sobe nebo o tom, co jsem udelal, cokoli rikal. Je to pak jak s tou ukrajinskou noci.

a nejlepsi je to u decek - ahoj tati, jak ses dneska mel? vis, mi se dneska nedarilo... :o))

NATASHA: no, mohl bych rici, ze lidi jsou lina pokrytecka prasata, ktera se rada pretvarujou a zakryvaji tim svoji ubohost, sva selhani, nebo muzu rict, ze v sobe mame jiskricku, ktera nas pozveda :o). a mi se libi vic to druhe :o)). sam uz jsem zvrzal spoustu veci, takze mam pochopeni pro to, kdyz nekdo druhy neco zvrze. takze proto se snazim videt to mene vazne :o). a tomu napomaha i PRIMERENE zlehcovani popisu chyb. vem si jen, jak casto treba v praci, zalezi jak popises neco zmrveneho, na tvem postihu. staci odlisna intonace hlasu, nejistota.. a uz je to hure nahlizeno. a pritom predane udaje jsou uplne stejne..

Nuže, a jak je to tedy se mnou.

Vnitřně nejvíc souzním s pravdou (či přesněji: v bytí v souladu s aktuálním stavem poznání pravdy). Jsem nejšťastnější, když mohu být pravdivě. Člověk to v sobě pozná - plyne, nezápolí.

Jsou ale situace, kdy se stavím lepší ve směru k účelu, o který jde. Například v oblasti práce. Na pracovním pohovoru se stavím perfektním profesionálem, neb vím, že tato má podoba se právě nejvíce cení. A já jím skutečně také jsem, ale nejen. Výrazně nejen :)

Když jde o vysvětlení nebo interpretaci událostí, kdy se stalo něco nedobrého, je to ještě jinak. Umím připustit slabost a pochybení, přesto to nějak instinktivně mohu zaonačit tak, aby si druhá strana řekla: "A jak ona je statečná, že přizná chybu!"
No a tehdy se sobě nelíbím - obvykle mám sklon na tuhle příjemnou vylepšovací kolej najet --- a pak se zarazit. A říct to znovu, pravdivěji.
Přišla jsem na to, když jsem si psala zápisky o různých událostech. Tam to dobře vyskakuje.

SNOP: Já jsem se vlastně ptala na všechny druhy situací, protože až když nad tím člověk začne uvažovat, tyto se rozloží na škále - tj. řekněme od zamlčení toho, na co se stejně nikdo neptal, až k tomu aktivnímu lhaní ve vlastní prospěch.

KUATO: To je zajímavý výklad; tedy Ty to "stavění se lepším" vlastně vidíš jako paralelní vytváření motivace k dalšímu skutečně lepšímu konání?

:o)))))

Hm, zvire by mi doma umrelo hlady, a kdyz si pujcim, nebavi me to, male deti kdyz si pujcim, konci to brekem (jejich), a zplodit, na to bych potreboval zenu/milenku, kterou taky nemam, bo je to moc prace a muj sexualni pud nejspis zustal nekde v minulem nebo budoucim zivote, takze k te praci neni motivace.

SNOP: hehe, na kockovani jsou nejlepsi ucitele zeny/milenky, male deti a zvirata. ve vsech pripadech se rozviji rozlicne aspekty fyzicke i psychicke schopnosti se kockovat :o)

NATASHA: Hlavne jestli ono "ciniti se lepsim" v tvem podani vyzaduje lez nebo nikoli.

KUATO: No ja tohle otevrel hlavne z toho duvodu, ze si nejsem jist, kdy "se stavim lepsim" a kdy "referuji dle skutecnosti", protoze proste jen malokdy vim, jak "to doopravdy bylo" - jestli neco takoveho lze vubec vedet.
Ale mozna nechytam tu Natashinu situaci spravne.

Jde-li pouze o to, jestli ve chvili, kdy citim, ze jsem udelal chybu, priznam, ze jsem udelal chybu, tak kdyz se me uz nekdo zepta, tak to priznam (sam ale doufam, ze se nikdo nezepta).

Na druhou stranu nejcastejsi jsou takove ty mezni situace, jako ze treba chci hodit sisku nekam, ale protoze jsem lemro, tak se misto toho trefim nekomu do hlavy. A tam je to tezke, protoze jsem pochopitelne nechtel a nemel jsem to plne v moci, takze to neni plne moje vina, na druhou stranu nebyt me, nestalo by se to, takze to zcasti je moje vina.
Navic lze si z toho vzit nejake ponauceni? Imho ani moc ne, protoze hazet se uz nikdy v zivote nenaucim, ale zase kvuli tomu vubec nehazet je nesmysl.
Ale asi to tak funguje. Vzdy, kdyz jsem se s nekym "kockoval", tak jsem mu pak nechtene ublizil. Tak jsem se prestal "kockovat", byt jsem vzdy zavidel tem, kteri toto jemne umeni zvladaji.

Dlouhe uciniti kratkym: Netusim, na jaky druh situaci se Natasha pta.

SNOP: pocit viny?