Včera jsem byla v divadle na Duškově představení Čtyři dohody; nejspíš vám nemusím říkat, že se jedná o inspiraci široce diskutovanou knihou stejného jména, se kterou Miguel Ruiz udělal doslova díru do světa.
Šla jsem na představení s určitým podezřením až skepticismem, nebudu tvrdit, že ne. Návody na lepší život, zejména jsou-li následně marketingově vytěženy bezpočtem různých reedic, kapesních verzí, luxusních vydání, mp3 verzí, ilustrovaných verzí, pracovních sešitů, meditačních polštářků etc., oceňuji vždycky spíš jako chytrý podnikatelský tah než jako skutečně smysluplnou cestu k poznání.
Nicméně: byla jsem pozvána, a protože jsem zvědavá jako opice, šla jsem se podívat. A byla jsem příjemně překvapená. Představení je knihou pouze volně inspirováno (4 dohody jsou jakousi páteří), je ale našlapané původními nápady, nepůsobí jako nácvik davové psychózy ani přednáška pro nemocné ovce, má to vtip a spád a mnohé myšlenky člověk opravdu rád slyší.
Představení je hodně postavené na jazyce, což se mi samozřejmě velmi líbilo, a opravdu, když se zamyslíte, jakým způsobem některé věci nazýváme nebo popisujeme... CO to vlastně znamená...
Jako příklad bych uvedla třeba "výchovné příkazy", které dávají rodiče i pedagogové dětem. Takové to:
Okamžitě se uklidni!, Jdi do svého pokoje a vrať se, až budeš normální! nebo Zmiz! Dušek k tomu hezky říká: jak tomu to dítě má rozumět? Není divu, že neposlechne. Něco takového je prakticky nemožné i pro pokročilého jogína :)
V oblasti partnerství je rozhodně zajímavé zamyslet se nad frázemi typu Už někoho máš? či Je načase, aby sis ji/ho vzal/a. Partnerství jako ukořistění druhé bytosti, hm hm...
Ono to není kdovíjak objevné či nevídané, takto jednotlivě, ale podobných myšlenek je to představení plné, dvě hodiny to sviští jedno za druhým, vše je předkládáno s nadhledem a humorem, opravdu hodně se nasmějete a celé tohleto duchovno se tam vyskytuje v míře, která je pro našince příjemná. Toltéky se koření, ale nešermuje. Občasné výlety do oblasti guruovství Dušek docela dobře utíná zavčasu, a navíc guruovství samo včera docela mile zpochybnil - s pomocí příběhu o Brahmovi a Máje, tj. přítomnosti božské plnosti v každém jednotlivci, který tedy nemá proč potřebovat někoho, kdo by ho ochočeného kamsi vedl.
Zkrátka a dobře: líbilo se mi to. Rozhodně bych řekla, že se Dušek ještě nezbláznil (jak mi bylo občas naznačováno :)