imho pro pisne naprosto adekvatni rymy. Tedy az na ten prvni, ale i ten neni nijak mimo treba folkovy mainstream...

...Dost možná je to (i vzhledem k okolnostem) nejpůsobivější píseň, jakou kdy Šimek napsal, ale to tvrzení není pochvala, protože prostě nikdy nebyl dobrý autor. To dokazují i další písně, které mají skočnější rytmy a Šimek v nich nabízí rýmy typu:
"Dým stoupá - sál brouká",
"sexy tělo máš ty - co dospělo navždy" nebo
"déšť mi zkrápí tvář - jsi můj pohodář".

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/recenze-bartosova-03n-/hudba.aspx?c=A140618_122822_hudba_vdr

Aneb těším se co turistický zápisník zas po roce odhalí;) A na Vás..

SNOP: Krindypindy!

SNOP: Ale no tak. Toto by se ošvejkovat nemělo.

Na Belehrad!

Úplně jsem se tam viděl. :D

NATASHA: Ještě mi přišlo podstatné, že se tam sám Bělohradský definoval jako levicový liberál a vysvětlil to. Ono se teď hodně mluvilo o něm a o Kellerovi a jejich nepochopitelných postojích; Bělohradský je mi teď pochopitelnější. Toho Kellera jsem stále nějak nepochopila.

STEPNI_VLK: Tak na tom, že by se to dalo odehrát (při stávajícím materiálu) na třetinové ploše, na tom se shodneme.

Přesto - nejspíš v pitomé skromnosti, kterou nám vnucuje ožebračovaná kultura - jsem ráda, že se takové věci občas vysílají.

NATASHA: Ale tak ano, to samozřejmě dobré bylo. Jenže jak to konvenuje s cílem dokumentu prozkoumat myšlení filozofa? Nemluvě o tom, že na zachycení onoho "vymknutí" by stačila ani ne polovina času. A to jsem nezmínil, že část dokumentu ještě zabírají úryvky z jiných, starších dokumentů. Proboha proč? O čem jiném to svědčí než o autorově nemohoucnosti/neschopnosti (či čiré nemožnosti) vytáhnout z oněch Bělohrádkem zmiňovaných cca 60 hodin natáčení něco víc. Smutné..

STEPNI_VLK: Mně se právě jevilo dobré, jak Bělohradský zůstal ve svém světě; a televizi se nepodařilo ho akumulátorově polapit. Naopak se jí chytře vymknul - tím, že odhalil vlastní potřebu jednat před kamerou jinak.

Jako nebylo to úplně blbé, ale.. jedno velké neštěstí velké většiny těchto dokumentů je větší či menší nekompatibilita mezi tvůrcem a objektem zájmu. Z tohohle přímo čišelo, jak si Sedláček není schopný najít cestu, a jak vlastně vůbec neví, co má dělat, aby nějaký smysluplný materiál získal. A nakonec to těsně před koncem dokumentu i sám přiznává - budiž mu to přičteno k dobru.

Sedláček prostě potřebuje produkt. Produkt, který má už dopředu definovaný. Sedláček se snaží narvat Bělohradského do určitého formátu a Bělohradský se nedá. Toť ve své podstatě obsahem tohoto dokumentu. A já jsem tedy jeho obsahem spíše zklamán.

Mimochodem, podobně nešťastně na mne svého času působila většina Andělových rozhovorů v rámci Noci s Andělem. Jakmile měl proti sobě osobnost, která jen tak jednoduše nepřistoupila na jeho stupidní a povrchní způsob dotazování bez vhledu a souznění (teď mne na rychlo napadá kupř. Hana Hegerová), tak byl v řiti jak Baťa s dřevákama a ten rozhovor stál za starou bačkoru. Sedláček je na tom obdobně..

Občas se televize ospravedlní nějakým programem; například je to mezera vysílacího času na ČT art, kam se vklíní tu a tam nějaký dokument.

Dnes, teď - Václav Bělohradský.
Zdařilý kus, jeví se mi. Ačkoliv komentující hlas autora je poněkud naivní, zbytečně doplňuje další a nepříliš zajímavou vrstvu.

STEPNI_VLK: Samozřejmě, ne všechny produkce stojí za to. Piáno na Hlaváku je naladěné, hraje opravdu dobře, zdá se, že se o něj starají, protože hrají všechny klávesy, zvuk je čistý a neviděla jsem do něj nikoho nijak brutálně mlátit. Před FFUK je venku, takže to mu nesvědčí a minule, když jsem šla kolem, bylo zamčené. Předminule u něj ale seděl týpek, co přehrál kompletní Beatles.

EVA_: V Brně jsem též jeden takový potkal v Alfa pasáži (kde se kdysi dávno odehrál jeden ze srazů Spřízněných, na němž jsem měl tu čest býti přítomen). Já ovšem zažil spíše existenciální produkci na hranici poslouchatelnosti. Možná je to ale také dáno mou aktuální přecitlivělostí na všechny vjemy způsobenou nemocí. Mimochodem, docela by mne zajímalo, jak dlouho vydrží takové piáno v současném počasí naladěno, resp. jak často se někdo o takové ladění stará..

SETEC: Já si příště plivnu pod nohy a třeba tam doskočím.