NATASHA: no jo, cesty Boží jsou nevyzpytatelné :o). člověk nenechá ve snu čarodějnici vytrhat zuby a hned mu to na nejbližší křižovatce přehodí výhybku :o).
koukám na ty obrázky a úplně cítím známé vůně s nimi spojené - dopolední těžší pach plný kulatých tónů mladého podrostu a vlhké půdy i ostřejší pach suché trávy a sluncem vypáleného dřeva z pokročilejší fáze dny, kdy se člověku nechce než sednout na takový pařez a zavřít oči a nechat se probodaný Héliovými paprsky rozpustit ve vánku a šustění trávy..svalil bych se pak do ní a válel se k nejbližšímu trsu maliní, která by mě milosrdně přikryla stínem a vyšší vzdušnou vlhkostí, skřítci by mi nosili maliny až do huby a ze všech těch pachů bych měl hlavu úplně vymydlenou.. :o). máš pravdu - příroda, ač se zdánlivě rve a bojuje, je zdrojem spousty krásy. možná i ten boj v ní je spíš extatickým tancem než bojem, jen člověk je moc "chytrý", aby to viděl. možná to chce koukat přes ten správný filtr (což je možná zcela bez-filtří), aby to tak bylo vidět :o).
rozhodně Tvoje poezie (soudě podle střípků ze sousední hospody, co jsem čet :o) je už v tuhle chvíli opravdu jako ty propletené kořeny stromu, co máš chuť je hladit a očuchávat, dokaď se nevnoří do temné a vlhké půdy (nevědomí) - spousta vjemů, zacuchaných kudrlinek, co snadno obsedají :o).