Stařiček
---------------
jak se večer venku zšeři
stařiček už okem měři
puky pěkne esli mame
od roby nažehlene na pižamě

pohlaďu se po pupičku
kere kdysik v těsnym tričku
na hřišťu se vyjimalo
co se nam to kurva stalo,
že nam špeček všude narost
robi mu to trochu starost
bo jak v ložu nema spani
a vzpomina na mlade pani,
jak ty pěkne kypre byly
do jedine se mu slily
a ta važně prstem hrozi
šikovna je a ty kozy..

nehleď na mě stary dědku
bradu maš jak z hajzlu štětku,
že ti hamba trochu neni
oddavat se takhle sněni
přes deň je přec robit třeba
zaslužit si denni chleba
a ňi dřiv než kury chrapat
ve spanku se na mě sapat
než to, radši na plechy
po kilach lupat ořechy!

Život sole
---------------
Často stojím v údivu
Nad čilým životem prostých solí..
Jedna je fixní, jak by pole zaleh jarní mráz
Druhá zas třaskavá a k Héliu jdeš snáz..
Jak samy tečou
Jak se snoubí
Jak po kovních Sírách jsou lačné
"Má krása je v Barvě!"
Úsměv Natuře dolíčky hloubí..

Původně jsem to napsal a zveřejnil jako normální text, ale tady mezi námi děvčaty to na vás zkusím takto rozkouskovaně jako básničku :-)

Dnes ráno,
v takovém tom dospávacím polospánku, který přichází, když člověka probudí svět a tělo
a se zjištěním, že je 7:30, přijde uvědomění, že je možné se
ještě na chvíli
zachumlat
do
sladkého snu...

tak v tomto polospánku se mi vyjevilo,
proč je vlastně spánek tak sladký.

Totiž ukázal se mi ten moment,
kdy člověk nabývá
bdělého vědomí,
jako moment sevření ruky,
jako
sebeuchopující
sebesevření.

Uchopení otěží volně cválajících koní snu,
meliorace vyvěrajícího proudu
a jeho svedení
do potrubí
tak, aby mohl
PRACOVAT.

A večer, při usínání
- to už je pozdější reflexe a dotažení této myšlenky –
jsme už v takové křeči,
že to často nejde.

Jsme jako prostatici,
po kapkách
uvolňující
ten propastný proud,
až upadáme do mdlob...

a až nad ránem si můžeme zase užívat
toho stavu, který je opravdu ODPOČINKEM,
volného
plutí
na hladině,
chytání ryb v mlžném oparu.

(Proto mě taky nikdy nelákalo tzv. "lucidní snění", protože příliš připomíná práci)

NATASHA: hele, ja si ted uzivam nejakou krizi stredniho veku, takze se mi zda hlavne, ze dost veci je na picu (nebo kulantneji - vse je desive pomijive) :o). uz si i v nekterych ohledech snizuju latku, jakoze jsem dosel k zaveru, ze vsechno, co jsem si ve 20ti myslel, ze v poho stihnu, mozna tak uplne nestihnu.. takze bilancuju a redukuju projekty, kterym se venuju.. ale pripoustim, ze furt jsou neco z toho natolik velikasske veci, ze by se muj psycholog dobre bavil :o).

A ještě jedna pohlednice od nás, rybník Velká Dražovka. Někdy se člověk pohledem doslova nakrmí...:)

PANDAMON: samozrejme, ze nestydim, protoze boruvky hrebenem nervu, alebrz cesu ;o). kdybys je rval, pomackas je a udelas kasi s listim, ktera je k nicemu. kdyz budou vedle sebe dva keriky - jeden bez boruvek protoze priroda, druhy bez boruvek protoze hreben, tak nepoznas, ktery je ktery. trhani hrebenem boruvci neposkozuje, cehoz nejlepsim svedkem je samo boruvci - nejrozsirenejsi opadavy plevel v horach, ktery roste na stejnem miste bez problemu stovku let a to i kdyz na nem kazdy rok ocese boruvky hreben.

oslavit 25te vyroci boruvkareni pouhymi 25 litry nasbiranych boruvek, to je skoro az smutne :o), ale zasejc celodenni pobyt s detma na cerstvem vzduchu se spoustou povidani a vtipkovani jsem si moc uzil, to je mi vzacna vec :o)