A ještě jedna pohlednice od nás, rybník Velká Dražovka. Někdy se člověk pohledem doslova nakrmí...:)

PANDAMON: samozrejme, ze nestydim, protoze boruvky hrebenem nervu, alebrz cesu ;o). kdybys je rval, pomackas je a udelas kasi s listim, ktera je k nicemu. kdyz budou vedle sebe dva keriky - jeden bez boruvek protoze priroda, druhy bez boruvek protoze hreben, tak nepoznas, ktery je ktery. trhani hrebenem boruvci neposkozuje, cehoz nejlepsim svedkem je samo boruvci - nejrozsirenejsi opadavy plevel v horach, ktery roste na stejnem miste bez problemu stovku let a to i kdyz na nem kazdy rok ocese boruvky hreben.

oslavit 25te vyroci boruvkareni pouhymi 25 litry nasbiranych boruvek, to je skoro az smutne :o), ale zasejc celodenni pobyt s detma na cerstvem vzduchu se spoustou povidani a vtipkovani jsem si moc uzil, to je mi vzacna vec :o)

Myslím, že není od věci vystudovat kus uměleckého řemesla (klidně s důrazem na to řemeslo).
Pokud má člověk puzení k umění, stejně nedá pokoj, i kdyby přes den byl třeba úředníkem.
A zacházení s nástroji daného oboru poskytuje porozumění, které se úplně nemusí chápat ve chvíli, kdy se vštěpuje, ale "sepne" to celé později.

JAMINA: no jo, ja mam podezreni, ze tak dost dobre bude i u nas, ale aspon bude mit par let pekne studentske leta a pak se holt bude muset ohanet jako vsichni :o).
JAMINA: dostala se na dva obory tam, ale chtela delat hracky. jako kdyz jsme se tam byli podivat na extra prohlidce, kterou nam pan Anlauf udelal, pac jsme prosvihli den otevrenych dveri, tak v ukazkove sekci pro obor hracka jsem mel celou dobu zmeneny stav vedomi a ficel jsem si slusne, to u tech dvou designu - technicky a graficky nebylo, ten hmatatelny genius loci.

(...ale abych nešířila jen skepticismus:
Někteří spolužáci z té umělecké střední se nakonec uplatnili hodně šikovně - vylíhli se tam z našeho ročníku 2 skvělé sochařky, 1 oceňovaný umělecký kovář, jeden designér luxusnějšího nábytku, jeden restaurátor historických knih a rukopisů, jedna úspěšná malířka a jeden scénograf loutkového a alternativního divadla. Pak pár grafických designérů a jeden týpek má svůj vlastní typografický ateliér.

Zbylá polovina lidí z ročníku si rozebrala rozličné profese od vedoucího v Penny marketu, přes učitelky výtvarky a ajťáky přes trenéra basketu, politika a památkáře, obchodního cestujícího a kamioňáka, až po schizofrenika v invalidním důchodu - ten asi jediný maluje opravdové ryzí umění a má na to čas. Takže jsme šikovní a život je holt umění :)

Vlastní dřevěné hračky zkoušela vyrábět a prodávat jen jedna holka z mého ročníku, měla i dílnu s frézou, ale po pár letech to vzdala, zisk jen pokryl náklady a úsilí, na důstojnou obživu to ale bohužel nebylo. )

KUATO: a bude tvořit hračky a dekorativní předměty, anebo navrhovat design průmyslových výrobků? Tipuju to na ty hračky, ten obor jsem studovala taky, pilníky a rašple jsme tam používali. (Jedna divoká pubertální spolužačka děsila některé nesmělejší a tehdy zatím nepolíbené spolužáky vyhrožováním, že si bude rašplovat přirození a různými jinými fantaziemi. Pilin tam pravda lítalo hodně, občas i nějakej kus dřeva ulít od pily kam neměl, ale nakonec jsme to studium kupodivu přežili s neuříznutými prsty.)

Jinak tipuju že tvoje dcerka ještě zažije různé fáze prozření a rozčarování o uměleckém světě, o práci rukama i o možnostech uživení se uměleckým řemeslem v Čechách, navíc v době kompjůtrů a plastových hraček z Číny...

Ale zatím ji moc nestrašte :)
Já nakonec po absolvovani dvou vysokých umělecky zaměřených škol rezignovala na snahy o vnucování estetiky klientům nebo na podnikání s malbama. A na to abych umění vyučovala nemám nervy, takže nakonec se skoro už 2 roky živím jako zubní sestřička :-D Tož místo abych vrtala do dřeva teď asistuju u vrtání do zubů. Můzy za mne holt nájem nezaplatí, ale zase si teď můžu malovat o víkendech a nemusím řešit prodejnost a líbivost své tvorby. Každopádně život sám mě naučil nebát se práce (rukama). V patnácti to ale člověk slyšet pravda nechce, to je holt období velkých snů a ideálů, ach :)

JAMINA: minuly tyden jsem kupoval prvni sadu veci do skoly - pilniky na drevo i zelezo, pilka.. Mirjam mela krivou hubu, jakoze si asi neuvedomovala, ze rukodelnost znamena delat rukama :o)). vtipkama, ze kdyby bylo nejhur, muze vyrabet a dodavat do zverimexu hobliny pro zvirata na podestylku, jsme ji naladu moc nepozvedli :o)