MIKINKA: Psychosomatická klinika na Břevnově. Sezení s psychologem (pokud ho po prvním seznamovacím sezení doporučí primář) hradí pojišťovna (teda aspoň VZP).
http://www.psychosomatika.cz/
Stačí zavolat, i bez doporučení lékaře a objednat se. vedle psychologů a psychiatrů tam fungují i relaxační skupiny, ale ty se hradí. Jen teda nevim, jak to bude, když jí nepomohli nijak ani v Bohnicíh :(

Zdravím přítomné... jdu pro radu, jak už to tak bývá.

Má kamarádka má již několik dlouhých let zdravotní problémy, těžko říct jestli jsou psychosomatické, ale vše tomu nasvědčuje...jedná se o návaly, nevolnost, průjem, bolesti břicha, v různých kombinacích a za ta léta několika modifikacích...obešla všechny možné lékaře, prošla všemi možnými vyšetřeními, kdejakou drobnost, kterou ji našli ji vyléčili a tvrdí ji, že je zdravá...nakonec absolvovala stacionář v Bohnicích, ani to nepomohlo, tak jsem se chtěla zeptat, jestli myslíte, že by ji pomohla individuální sezení s psychologem...případně jestli byste nějakého mohli doporučit?! Bohužel by mohl být problém po finanční stránce, vzhledem k jejím potížím totiž není schopná pracovat.

Ahoj, kdybyste někdo měl zájem, tak upozorňuju: http://www.ipmt.net/czech/index_cz.php

SHMAIDA: Tak to už je dobrý, když se přesvědčuješ :) Ale někdy to nestačí, někde se musí najít to tlačítko na vypnutí a pak to jde. Já jsem to chtěla řešit, šla jsem na psychosomatiku a pak jsme se divila, že to nejde, když tak moc chci. Teď začínám žít s pocitem, že nemusím pro všechny udělat všechno, a najednou to funguje.
Zkus si někdy dopřát neprovinilej odpočinek a možná zkus i míň hledat tolik alternativ, jak z toho ven. Jen tě to bude strasovat, podle mýho...

SIKY: jj, jak to popisuješ, tak je to vono ...

jenže jak se s pocitem viny vyrovnat, neustále se přesvědčuju, že za nic nemůžu, že nenesu zodpovědnost za život někoho jinýho, ale nejsem schopná se toho zbavit... reikuju se, medituju, hovořím k sobě, nadávám si :))) ale už fakt nevím, je to únavný

SHMAIDA: Může být. Pocit viny je dost pádnej spouštěč. Já jsem se prala s příšerným pocitem zodpovědnosti, že všechno musím zvládnout a být dokonalá, tak dva roky. měla jsem velký pocity viny, že když něco nebude hotovo, něco odmítnu, na někoho nebudu milá, že to bude strašněj průšvih a už si nikdy nikde v ničem neškrtnu. No a se zdravotním problémem byl najednou důvod nebýt pořád 100%.
začalo to taky nenápadně, že spíš tělo signalizovalo, že potřebuje odpočinek (i hlava), končilo to chronickým zánětem dutin.

Hlavně vina vyvolává pocity úzkosti a ty, než si to uvědomíš, tvoří plno somatickejch příznaků od cukání koutkem, přes boleti hlavy, břicha či čeho až po bušení srdce a pocit, že každou chvíli umřeš na infarkt.

GIA_: a co zánět karpálníyho tunelu ... spíš než krevní testy by to imho chtělo chirurgii

abych nebyla OT...

včera jsem zjistila dost zajímavou věc ... jen bych to potřebovala potvrdit, případně vyvrátit.

celej život jsem byla úplně zdravá, netrpěla na ekzémy, žádný gynekologický problémy, žádný bolavý záda, ramena atd... poslední cca rok se najednou tohle všechno objevilo a já mám podezření, že to z dost výraznýho pocitu viny (časování by odpovídalo - nechce se mi teď psát kvůli čemu ta vina, ani to možná není důležitý). Prostě najednou se trestám, jakože si nezasloužím bejt šťastná, respektive musím si to zasloužit, tak najednou tyhle problémy. Samozřejmě s tím souvisí i jiný věci, třeba stres v práci, ne úplně ideální životospráva, i když se snažím ... ale řekla bych, že hlavním spouštěčem je ta vina ... co myslíte? :)

DOUPLE: Suché opakování? No tak to si pak ani nechci představit, co by podle tebe bylo šťavnaté opakování...:)


KATUSA: No, jsou ženy, co otěhotní, ani nemrknou, a pak ty, co se nad tim MUSÍ zamyslet... třeba nemáš vůbec žádný blok, třeba na to "tvé" dítě tam nahoře ještě nepřišla řada :) a jediné, co musíš ty (a tvůj partner), je umět čekat s otevřenou náručí...
pokud bychom připustili, že reinkarnace je skutečností, pak by to třeba ještě srozumitelněji souviselo nejen s tebou, ale i s tou duší, která chce na svět přijít splnit si svůj úkol, že ona si určuje, kdy je to pro ni nejpříhodnější, pak je pochopitelný dokonce i ten potrat... jestli jsi připravená, tak nějaká jistě přijde, jen o tom nerozhodneš ty - ty to jen přijmeš. to Norsko taky není špatný příklad, může stačit i změna prostředí, zkusila jsi to? Co kdybys zkusila zapomenout na to, že chceš otěhotnět...?

ECLECTICA: podobný problém řešila nedávno moje švagrová. Pět let se s manželem "snažili" a teď se konečně zadařilo. Chodila na nějaké thajské masáže, které byly spojené s meditacemi atd. Co si pamatuji, tak to vždycky trvalo několik hodin. K tomu nakonec s manželem odešli z Čech do Norska, tedy totálně změnili životní styl, prostředí a zbavili se stresovací práce. Podotýkám, že oba.
Konstelace by taky mohly ledaco posunout. Jak píše Douple. Byla jsem při pár takových, kde se tohle řešilo a většinou se ukázalo, že dítěti se k té ženě nechce proto, že třeba nemá vyřešené své osobní problémy, že rodina je před rozpadem atd. Za vyzkoušení to určitě stojí. Mohu Ti dát kontakt, kdyžtak pošta.

ECLECTICA: uvahy o tom kdo za co vedome/nevedome muze jsou jedna vec. Hledani rozkryti a reseni skrz pomoc od druhejch je vec druha. A moznosti, pokud si chces nechat pomoct, je spousta - v tvym pripade si myslim ze by ti ty konstalace minimalne ukazaly trochu jinej pohled na sebedestrukci/rezignaci, od ktery se odviji spousta sra*ek s ni spojenejch.

DOUPLE: že si za to můžu nějakým způsobem sama, že jsem neschopná, apod.

ECLECTICA: ktery uvahy konkretne myslis?

DOUPLE: myslím, že tyhle úvahy k ničemu nevedou, téměř každý, kdo samovolně potratil, trpí už tak docela velkým pocitem viny (byť je to iracionální).

ECLECTICA: nejsi samozrejme, a zadny vysvetleni po tobe ani nechci; ale ptas se v klubu o celostni medicine, tak se ti snazim nastinit ze treba to dite podvedome porad nechces, protoze nemas xx veci (sama se sebou) vyresenejch. Ten potrat taky muze o necem vypovidat. To co psala Lily taky nemusi bejt uplne mimo misu, procesy ktery ti "jedou na pozadi" muzou ovlivnovat veci o kterejch se ti ani nezdalo (nebo zdalo ale nespojila sis to :). Uz jednou sem ti v dobrym doporucoval Rodinny konstalace, tak ti to, v dobrym, pripomenu i ted. Dite neni ciste logicka vec a tradicni medicina ("Při kontrole lékař říkal, že je všechno v pořádku") ti bohuzel jinej pohled klidne nenabidne

KATUSA: ty ses mi nejaka podrazdena :) Osobniho mezi sebou nemame vubec nic, nezname se. Byla to uplne normalni otazka, tu neurvalost si tam dosazujes sama. Suchy opakovani toho co u id Eclectica probehlo nepovazuju za projev neurvalosti.

DOUPLE: relativně nedávno je asi 4 roky zpátky a důvodem bylo, že jsem se cítila neuvěřitelně nešťastná, především kvůli rodinným problémum a proto, že jsem nebyla schopná najít partnera, který by děti chtěl, a tak jsem se to sama v sobě snažila "zabít".
Nemyslím si ale, že bych byla povinná ti cokoli vysvětlovat.


KATUSA: v dubnu jsem měla samovolný potrat. Při kontrole lékař říkal, že je všechno v pořádku, od té doby se mi ale nedaří otěhotnět.

DOUPLE: ?To takhle neurvale vystupuješ běžně, nebo máte mezi sebou něco osobního, co máš potřebu dát veřejně najevo? A přemýšlíš ty, jestli tímhle někomu pomůžeš? A když už tu vytahuješ ty antidepresiva, v dnešní stále bezcitnější společnosti se ani není čemu divit, že čím dál víc lidí baští nějaké drogy a pilulky, ne? Protože z chování některých lidí - kdo by neměl deprese? :) ale i s tím se dá něco dělat, když člověk pravdivě hledá...a dostane pomocnou ruku.

ECLECTICA: pokud me pamet neklame, tak ses chtela nechat jeste rel. nedavno sterilizovat, dlouhodobe beres antidepresiva atd. Premejslela si nad tim proc to dite chces? Resp. chces ho vlastne vubec?

to by mohla být zajímavá kniha : http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=25091
a to by mohl být zajímavý časopis : http://www.psychosom.cz/?page_id=2

ECLECTICA: Co myslíš podporou těhotenství? V pohádce vždycky královna slupla semínko od nějaké čarodějnice:) ale vážně, nevím, jestli změna partnera, ale mohla by pomoct změna v partnerství... myslím si, že ti dva (pokud v tom není vyloženě neodstranitelná fyziologická zábrana) jen musí najít cestu, jak vytvořit prostor pro toho třetího - a on do něj přijde, svobodně a dobrovolně... podle mě si musí člověk sáhnout do svědomí, jestli opravdu dává prostor pro příchod něčeho nového, nebo si to jen namlouvá a má ve skutečnosti nějakou sobeckou motivaci (a to kolikrát jde těžce odhalit, neboť taková odhalování můžou být bolestná...) - takže podle mě se to dá podpořit takhle - zamyslet se, třeba i s pomocí nějakého odborníka na duši...

ECLECTICA: Slyšela jsem o ženách, kterým pomohlo shiatsu, thajská či reflexní masáž. A v některých případech pomáhá změna partnera (k některým párům se zřejmě dušičkám nechce), ale uznávám, že to je dost extrémní řešení.