Ahoj,

mám dotaz: celkem trpívám na záněty močového měchýře a říkám si, že bych to možná mohla zkusit řešit nějak komplexněji. Budu moc ráda za tip jak v rámci samoléčby, tak i třeba pod dohledem nějakého odborníka.... díky

...Poprvé ve střední Evropě nabízí Mezinárodní postgraduální medicínský výcvik (IPMT – International Postgraduate Medical Training) jak možnost seznámit se s antroposofickou medicínou, případně prohloubit si své znalosti, tak učinit první kroky na cestě k tomu, aby se člověk stal anthroposofickým lékařem/lékařkou...

http://www.ipmt.net/czech/index_cz.php

Tak nevím, jestli to sem trochu patří... http://www.panna.cz/panna/clanek/232--nemoci-dle-astrologie---znameni-astrologie.html

MIKINKA: Ať zkusí anthroposofického lékaře - v Praze vím o MUDr. Prixovi, Báře Čvančarové (oba se dají vygooglit) nebo Johanně Boňkové, ta je teda na mateřské, ale kdyžtak můžu poradit, jak ji sehnat...

SIKY: děkuji moc :) informace jsem předala, tak uvidíme :)

MIKINKA: Se mnou poprvé mluvil ředitel, dr. Kabát. Byl fajn, i když ten vstupní pohovor je prostě divnej. Pak jsem chodila k psycholožce Adree Řehákové. Byla fajn. Primář je podle mě dobrej, on se pak poradí s týmem, ke komu by měl danej člověk jít. Někdo potřebuje jen sezení s psychologem a trochu si to ujasnit, u někoho bude lepší klinickej psycholog nebo psychiatr. Nicméně jsem se tam nesetkala ani na chodbě s nikým, kdo by byl vyloženě nesympatickej. Taky u nich je hlavní, že chce člověk sám něco udělat, nějak s tím stavem pohnout.
Jinak seznam psychologů a lékařů včetně specializace a kvalifikace je na těch stránkách taky.

jeste ze zeptam...tip na nejakeho overeneho lekare? Aby neprisla zase s nejakou spatnou zkusenosti, i kdyz doufam, ze jsou tam jen sami odbornici :)

SIKY: děkuju moc, určitě zkusím doporučit, snad s tím nějak pohnou (pohne), někdy mám skoro pocit, že s tím už nějak nemá sílu něco dělat po tom, jak to řeší dlouho a stále bezvýsledně...

MIKINKA: Psychosomatická klinika na Břevnově. Sezení s psychologem (pokud ho po prvním seznamovacím sezení doporučí primář) hradí pojišťovna (teda aspoň VZP).
http://www.psychosomatika.cz/
Stačí zavolat, i bez doporučení lékaře a objednat se. vedle psychologů a psychiatrů tam fungují i relaxační skupiny, ale ty se hradí. Jen teda nevim, jak to bude, když jí nepomohli nijak ani v Bohnicíh :(

Zdravím přítomné... jdu pro radu, jak už to tak bývá.

Má kamarádka má již několik dlouhých let zdravotní problémy, těžko říct jestli jsou psychosomatické, ale vše tomu nasvědčuje...jedná se o návaly, nevolnost, průjem, bolesti břicha, v různých kombinacích a za ta léta několika modifikacích...obešla všechny možné lékaře, prošla všemi možnými vyšetřeními, kdejakou drobnost, kterou ji našli ji vyléčili a tvrdí ji, že je zdravá...nakonec absolvovala stacionář v Bohnicích, ani to nepomohlo, tak jsem se chtěla zeptat, jestli myslíte, že by ji pomohla individuální sezení s psychologem...případně jestli byste nějakého mohli doporučit?! Bohužel by mohl být problém po finanční stránce, vzhledem k jejím potížím totiž není schopná pracovat.

Ahoj, kdybyste někdo měl zájem, tak upozorňuju: http://www.ipmt.net/czech/index_cz.php

SHMAIDA: Tak to už je dobrý, když se přesvědčuješ :) Ale někdy to nestačí, někde se musí najít to tlačítko na vypnutí a pak to jde. Já jsem to chtěla řešit, šla jsem na psychosomatiku a pak jsme se divila, že to nejde, když tak moc chci. Teď začínám žít s pocitem, že nemusím pro všechny udělat všechno, a najednou to funguje.
Zkus si někdy dopřát neprovinilej odpočinek a možná zkus i míň hledat tolik alternativ, jak z toho ven. Jen tě to bude strasovat, podle mýho...

SIKY: jj, jak to popisuješ, tak je to vono ...

jenže jak se s pocitem viny vyrovnat, neustále se přesvědčuju, že za nic nemůžu, že nenesu zodpovědnost za život někoho jinýho, ale nejsem schopná se toho zbavit... reikuju se, medituju, hovořím k sobě, nadávám si :))) ale už fakt nevím, je to únavný

SHMAIDA: Může být. Pocit viny je dost pádnej spouštěč. Já jsem se prala s příšerným pocitem zodpovědnosti, že všechno musím zvládnout a být dokonalá, tak dva roky. měla jsem velký pocity viny, že když něco nebude hotovo, něco odmítnu, na někoho nebudu milá, že to bude strašněj průšvih a už si nikdy nikde v ničem neškrtnu. No a se zdravotním problémem byl najednou důvod nebýt pořád 100%.
začalo to taky nenápadně, že spíš tělo signalizovalo, že potřebuje odpočinek (i hlava), končilo to chronickým zánětem dutin.

Hlavně vina vyvolává pocity úzkosti a ty, než si to uvědomíš, tvoří plno somatickejch příznaků od cukání koutkem, přes boleti hlavy, břicha či čeho až po bušení srdce a pocit, že každou chvíli umřeš na infarkt.

GIA_: a co zánět karpálníyho tunelu ... spíš než krevní testy by to imho chtělo chirurgii

abych nebyla OT...

včera jsem zjistila dost zajímavou věc ... jen bych to potřebovala potvrdit, případně vyvrátit.

celej život jsem byla úplně zdravá, netrpěla na ekzémy, žádný gynekologický problémy, žádný bolavý záda, ramena atd... poslední cca rok se najednou tohle všechno objevilo a já mám podezření, že to z dost výraznýho pocitu viny (časování by odpovídalo - nechce se mi teď psát kvůli čemu ta vina, ani to možná není důležitý). Prostě najednou se trestám, jakože si nezasloužím bejt šťastná, respektive musím si to zasloužit, tak najednou tyhle problémy. Samozřejmě s tím souvisí i jiný věci, třeba stres v práci, ne úplně ideální životospráva, i když se snažím ... ale řekla bych, že hlavním spouštěčem je ta vina ... co myslíte? :)

DOUPLE: Suché opakování? No tak to si pak ani nechci představit, co by podle tebe bylo šťavnaté opakování...:)


KATUSA: No, jsou ženy, co otěhotní, ani nemrknou, a pak ty, co se nad tim MUSÍ zamyslet... třeba nemáš vůbec žádný blok, třeba na to "tvé" dítě tam nahoře ještě nepřišla řada :) a jediné, co musíš ty (a tvůj partner), je umět čekat s otevřenou náručí...
pokud bychom připustili, že reinkarnace je skutečností, pak by to třeba ještě srozumitelněji souviselo nejen s tebou, ale i s tou duší, která chce na svět přijít splnit si svůj úkol, že ona si určuje, kdy je to pro ni nejpříhodnější, pak je pochopitelný dokonce i ten potrat... jestli jsi připravená, tak nějaká jistě přijde, jen o tom nerozhodneš ty - ty to jen přijmeš. to Norsko taky není špatný příklad, může stačit i změna prostředí, zkusila jsi to? Co kdybys zkusila zapomenout na to, že chceš otěhotnět...?

ECLECTICA: podobný problém řešila nedávno moje švagrová. Pět let se s manželem "snažili" a teď se konečně zadařilo. Chodila na nějaké thajské masáže, které byly spojené s meditacemi atd. Co si pamatuji, tak to vždycky trvalo několik hodin. K tomu nakonec s manželem odešli z Čech do Norska, tedy totálně změnili životní styl, prostředí a zbavili se stresovací práce. Podotýkám, že oba.
Konstelace by taky mohly ledaco posunout. Jak píše Douple. Byla jsem při pár takových, kde se tohle řešilo a většinou se ukázalo, že dítěti se k té ženě nechce proto, že třeba nemá vyřešené své osobní problémy, že rodina je před rozpadem atd. Za vyzkoušení to určitě stojí. Mohu Ti dát kontakt, kdyžtak pošta.