Bože, Bárto.
Furt chodím, a to opravdu denně, a ptám se, jestli někdo nepotřebuje něco objednat, něco objednat, něco objednat. Né, nepotřebujem nic objednat. No, dneska ráno mi daly kuchařky nákupní seznam, takže jsem se ptala, jestli jim je jasné, že tohle přijde až příští týden, jestli mají přes víkend co vařit. Jo, jasně, pohodička, všeho je dost. určitě? Jo, určitě. No dobře, objednám to na úterý, fakt toho máme dost? Určitě, slečno, a vlastně to nemusíte řešit, on se příští týden vráti provozák a objedná si to sám. (Jasně, v pondělí objedná na pondělní závoz...)
No tak dobře, objednám to na ten příští týden, když všeho je dost. Pročež kuchařka nonšalantně prohlásí, že teda vajec už máme jenom třicet. A to pěkně prosím včera přišla, že chce zvednout plat.
Jo a do složky Dušený provozák přibyla nadměrná spotřeba maggi. Nadto se na zítra ohlásila nezdvořilá sestřenice, která byla očekávána ve čtvrtek, takže nejspíš zase nepřijede, takže načasování dodávky z Rakvic na zítřejší ráno je zcela perfektní.
Jdu zkontrolovat sklady, ať Nejvyšší ví, co má koupit, jenom vajca to určitě nebudou.
Jestli má někdo nějaký nápad, jak zmanažerovat tohle, ráda se poučím. Zatím mě napadlo fyzické násilí, nebo vedení jako ve školce, že tady budu počítat pytlíky mouky a podobně, protože personál sere na svou práci. Ten dav prácechtivých, co stojí před barákem a čeká, jestli se náhodou neuvolní místo, jaksi není možnost.