Kastrůlek: 7 rad jak vyhrát Prostřeno
http://www.kastrulek.cz/2013/09/7-rad-jak-vyhrat-prostreno.html

WITTGENSTEIN: Náhodou na to, že je to supermarketový magazín zdarma, se jí tam (jinak) podařilo přenést slušnou dávku apetitlich kvality.

WITTGENSTEIN: Na druhou stranu je to pořád lepší, než většina toho, co se v Čechách za carbonaru považuje a navíc i ty pricetny recepty se lisi jestli pouzit pecorino, parmazan, nebo kombinaci, jestli guanciale, nebo pancettu a i v ty Italii jsou kraje, kde do toho (po kapkach!) tu smetanu dávaj, někde se dává hrstička čerstvýho tymiánu a tak dál...

To je jak se zaručeně pravym bramborovym salátem, nejlepší svíčkovou, nebo pravym trampskym kotlíkovym gulášem - máš recepty který jsou v poho, recepty, který nejsou tak hrozný a recepty, který jsou uplně mimo a tohleto zase tak mimo není...

VANEK: Tak co bys čekal, je to magazín Albertu, takže důraz na lidovost a hlavně suroviny z Alberta. Po jednom receptu s jejich párky a leitmotivem "děti vlastně také mohou vařit" jsem to vzdal, to bylo fakt babicovské peklo.

BTW ne že by poslední dobou drobet nebabicovatěla:
Špagety carbonara | Albert
http://www.albert.cz/radce-zakaznika/recepty/spagety-carbonara.html
https://www.facebook.com/albertceskarepublika/posts/450023305095791

CAPTAIN_TACUD: Kazdopadne jak uz tu padlo, pruser tohohle poradu je koncept (respektive nekoncepcnost) a ta silena forma, kterou je to realizovany.

Pechackova neni hloupa, ani oskliva, ani nema priserny recepty... I kdyz hlaska "Protoze cim vic salotek, tim vi kruta!" je taky velika diskoteka...

když to řeknu jinak, tak zlatej Ridi...

BRUKEV: protože se do teď nepotulovala v pyžamu po ulici v zoufale koncipovaném pořadu, což není ani tak její vina, jako dramaturga a režiséra, že. A teda v psaném projevu nepoužívá neustále nadšená přídavná jména jak je všechno super a boží.

Ostatně je kritizovaná forma, spíš než obsah, když teda zapomeneme na příliš okatý rozdíl mezi tím, co se dělalo na kameru a posléze používaným vystajlovaným triffle. Ale tak jako to že se na kameru používají věci které na ní vypadají dobře je jaksi běžná praxe, jen je lepší to zařídit méně okatě.

A plus teda od člověka jako je Pecháčková jsem holt čekala víc, o to silnější je pak rozčarování, že.

BRUKEV: No, někteří lidi by prostě neměli opouštět prostor psaného slova.

CAPTAIN_TACUD: Ne, nemá. Ale opakuju, mít gastroučňák není žádná výhra, když tě tam učí z Runštuka a jeho Norem.

Vtipné je, že se Dita P. na nyxáckých gastroklubech celkem dost propírala, co by šikovná osoba ohledně propagace vaření, zajímavých receptů, atd..
Nyní má vlastní pořad a ejhle, začínají se brousit vidle, zapalovat pochodně a chystá se roští a kůl na hranici:)

Já teda zatím neviděl ani jeden její pořad, ale celkem mě lákáte, abych si to saádlomáslo dopřál.

CAPTAIN_TACUD: Nutno říci, že jako šéfredaktorka Apetitu byla velmi úspěšná. A dodat, že tu žádnou prestižní školu vaření prostě nemáme (Vaňkův institut jsou jen kurzy, nic na způsob denního studia).

Hele a ta Dita P je jako co? Vystudovaná Kuchařka? Má diplom z Escoffiera? Babica v sukních? Pisatelka kuchařek?

aha :)))) LOL

Pracovala jsem rok u amerického filmu. V produkci speciálních efektů. Předtím jsem byla v iDnesu v rubrice Revue. Film skončil a já jsem byla bez práce. Pronajala jsem si byt a nedělala jsem nic. Ležela jsem a počítala koruny na cigára. Věděla jsem co chci, ale netušila jsem, jak toho dosáhnout. Občas jsem si prošla inzeráty v novinách, ale ležela jsem dál. Jednou ráno jsem si šla pro snídani do Delvity a tam uviděla první číslo Apetitu. Bylo mi okamžitě jasný, že to je ono. Práce, kterou chci dělat. Dokonce jsem si omylem koupila dva výtisky. A řekla jsem si, že jednou budu šéfredaktorka Apetitu. A za půl roku jsem se jí stala.

DIVER: když chodíš po Praze bez klobouku bos, nemáš nohy zaprášený, ale černý tak že je musíš odmáčet a stejně nejdou umejt .)