Patrně do záhlaví
http://romani.uni-graz.at/rombase/
KATUSA: pevně doufám, že to o tom hledání duše je hodně volná metafora. Prootže mi nějak uniká podloženost existence souboru typicných národních či etnicných rysů. Spíš než o podstatu se v drtivé většině jedná o soubor předsudků či stereotypů.
Konec konců - jak chceš definovat romský národ v ČR - jako zbytky rodin, které tradičně žily na českém území a naprostá většina jich zahynula za druhé světové války? Nebo olašské romy? Slovenské romy, kteří byli nejprve stěhováni do pohraničí a pak i náslině stěhováni z osad fungující v preindustriálním duchu do paneláků let 60.? Nebo sinthy, o kterých neví nikdo nic, protože se po zkušenostech ze 40. let prostě s nikým nebaví?
Nebo každého, kdo vykazuje nějakou typickou fyziognomii? Třeba Sagvan Tofi?
http://ling.kfunigraz.ac.at/~rombase/cgi-bin/art.cgi?src=data/ethn/topics/names.cs.xml
Když už tak by potom romové by byla etnická skupina jako slované. A mezi Rusem, Čechem a Srbem najdeš daleko větší rozdíly, než mezi jihočechem a rakušanem či bavorem.
Když zůstanu u těch poztivních stereotypů o romech - každý je hudebně a pohybově nadaný a každý je daleko více sociálně vnímavější než běžný gadžo?
Něco takového se dá při troše snahy vyčíst z níže pověšené knížky Martiny Vančákové. Shodnou okolností je to moje sestra (psycholoža + romista, s českým manželem mají osvojené 2 romčata), a než se vdala, tak chodila s romem.
Řidič autobusu, pohybově nic moc - měl dost zničená záda, zpíval jedině z donucení, a neurotickej byl docela dost, protože byl malej, ušatej a nedodělal střední. Přitom jeho rodina žila typicky jako většina slovenských romů v ČR. Bydleli v pečlivě uklizené bytovce na malém městě, která ovšem trochu chátrala ve společných prostorách, otec pracoval, matka nejdřív byla doma s dětmi a posléze na (oprávněném) invalidním důchodě, děti se vyučili a pracovali a nebo byli doma s dětma. Do střetu se zákonem se dostali nějací bratranci žijící ve východních čechách, kde také byli prarodiče - tam už to víc naplňovalo vnímaní stereotypy - omlácený baráček na kraji vesnice, kde žilo výrazně víc lidí než v sousedních domech.