VERONIKA22: s druhou dcerou jsem nikdy podobné problémy nezažila, nikdy už jsem takovou míru diskuze nepřipustila....velmi úlevné :-) ano, bavím se s dětma o tom, co chtějí a co ne, ale ne ve věcech jako je chození do školy ...ostatně u nás je pravidlo, že i ven se minimálně jednou denně chodí prakticky bez ohledu na počasí.....aneb není špatné počasí, jen oblečení :-) i dneska děti remcají, ale jen do doby než opustí barák, venku jsou šťastné a spokojené a nechce se jim domů....tak si aspoň nepřipadám jako tak velký tyran :-)

MEDVED007: souhlas. mívala jsem jedno dítě a byla jsem měkkota měkká. přišlo druhé a mě došlo, že jen generálové mají život jednoduší. dnes řeknu oblíkat a jak to jde úplně samo. Ale jde to jen díky tomu, že děti vědí, že neoblíknout se je velmi blbé ( maminka bude pěěěkně nepříjemná a není radno to pokoušet )

ILLUZE: naprosto souhlasim. pokud vím, že šikovné dítě mám a ono umí když se mu chce tak kašlu na to, že se mu nechce. dítě oznámí, že se oblékat nebude a já odpovím: Ok maminka půjde pryč sama. a dítěte si nevšímám. a klidně i demonstrativně odejdu.
Podle mě nejde teoreticky vychovávat ale jen prakticky. dítě musí zažít ten pocit co znamená když neposlechne..... jaké to má následky. ( ten pocit když zůstane bez maminky neboť bylo potřeba se oblíknout a odejít a maminka už obléknutá je a odešla ).

když za jeho nechci může věkové období tak pomáhám s 50%věcí ale nikdy né se 100%.

BEBERA: +
LBW: +
ORIKA: u nás to samý přes kopírák, málokdy zvládneme výpravu ven míň jak za hodinu ;)
(dcera 2 a 3/4 roku, největší protesty jsou tak od 2 let)

BEBERA: já dostávala dítě ven nerespektujícím způsobem, prostě jsem jí narvala do oblečení a vystrčila za dveře....ale byla to moje chyba a já si to dobře uvědomovala...do doby než se narodila mladší dcera jsem byla ve výchově příliš měkká...nebylo-li to nutné, tak jsem se s dcerou dohodla...chceš jít ven, ok, jdeme, nechceš, nejdeme...prostě dala jsem na její názor, minimálně v roli poradní....a najednou tu bylo druhé dítě a ven se muselo bo mimino řvalo, že je mu horko a ona nechtěla....tak co s tím....dcera to vyšperkovala i tím, že když už bylo nejhůř, tak celé oblečení komplet schválně poblila....no měla smůlu, svlíkla jsem jí a dala jí nové :-) jednou v zimě byla celý den v poblitých punčochách, protože jsem si nevšimla, že je má zespoda na ťapce mokré bo do toho šlápla :-) prima časy :-) a vyrostla z toho....dneska zařvu oblíkat a za tři minuty stojí oblečená u dveří :-)

ORIKA: No, ono je nejlepší nějaká zlatá střední cesta, tuhle se mi vztekla ta mladší, že nechce tričko, co jsem jí dávala, a to je jí rok a půl, jsem zvědavá, co nás ještě čeká :-)

RYBKA: přesně, u nás boty to stejný, ale tílko/tričko/mikina, to je malý horor :)

ILLUZE: Vidíš, to zkusím s oblečením :-) Boty má jen jedny, tam bych neměla čím nahrazovat, ale ani s nima neni problém. Tričko, mikina, ponožky... to je větší opruz :-)

TUTIK: tak určitě autorita hraje svojí roli, co já bych dala za to, aby se ke mně děti chovaly tak slušně a poslušně jako k paní učitelce :-) ale přiznejme si, jsou kvítka, na které ani učitelská autorita neplatí :-)

RYBKA: Tohle slysim od pani ucitelky ve skolce taky - dcera uplne samostatna, vsechno umi, vsechno dela... A pak pro ni prijdu a krouti se jak zizala, a smlouva, ze aspon jednu botu obuju ja a jednu ona.
Ted dvakrat spala vyjimecne v obyvaku misto v detskem pokoji (mame loznici mezi obyvakem a detskym pokojem, takze hned vedle), protoze mladsi dcera v noci vyvadela a nenechala ji spat. Brala to jako neco vyjimecneho a rano se sama (!!), bez jakehokoli pobizeni, oblekla, prisla ke mne do pokoje k posteli rano uz kompletne oblecena, i si dosla do skrine pro ciste pradlo.
Kdyz jsem ji rikala, ze se oblikat umi sama a proc ji to musim jindy porad pripominat a pobizet ji, rekla mi, ze "Kdyz jsem spala v obyvaku, tak jsem se sama oblikla, ale kdyz spim ve svoji postylce, tak nechci."

MOTYLEK:...nebo jsem se špatně vyjádřila.

ORIKA: Tak to byl zřejmě špatně pochopen.