EDERA: V pravěku (tj. 15 zpátky) u nás na JMvždycky nějaká školka fungovala. Já to tedy nevyužívala (měla jsem výhodu babiček),, ale jsem přesvědčená, že vždycky aspoň jedna byla v provozu. Na P3 to tak nefunguje? I když pravda - netuším, jestli to tak dneska ještě funguje u nás...

EDERA: soukromá školka, resp. přípravka na školku v rámci školy a školky, kam bude syn od září chodit, nefunguje o prázdninách první 3 týdny, pak jede v týdenních "turnusech", které stojí 1500 na ten týden, je to ovšem pouze na dopoledne a bez jídla...samozřejmě lepší, než drátem do oka, ale ta částka je docela vysoká, na to, že to provozuje přímo daná škola ve svých prostorách a daná přípravka přes školní rok stojí na celý měsíc 2500 (taky jen dopoledne a bez jídla)

A k tématu klubu - opět narážím na to, jak šílené je zajistit péči o dítě o prázdninách. Na Praze 3 školky v létě nefungují (resp. jen na začátku prvních 14 dní). Nástěnka ve školce je pokryta letáčky na příměstské tábory, ovšem jeden každý vyjde zhruba na 2,5 tisíce/týden. Soukromé školky zhruba totéž.

QASHQAI:
EDERA: tak nějak, moje máma delikatesy nejí, protože jí jsou podezřelé. Ale s tou koprovkou a s vařeným vejcem jako nejoblíbenějším jídlem, to už je teda dobrá náhoda ;-) Máma byla v rodině jediná, kdo to s chutí jedl a od doby, co umřel táta, vaří asi tak jednou týdně.

QASHQAI: no, třeba v případě mojí mámy delikatesy fakt ne. Něco tak podezřelého by neochutnala:-) Její nejoblíbenější jídlo je koprovka s vařeným vejcem a bramborem. Zbytek rodiny z toho má ujímání už jen při představě toho pokrmu.

ANNAWA: Ani nějaká potravinová delikatesa?:) To mi neříkej...

MARKYSHA: :))))

QASHQAI: tak pokud jste našli něco, co ji potěší, sláva. Moje máma už asi 30 let NIC nechce a NEPOTŘEBUJE.

MARKYSHA: Moje babička dělávala to, že když jsme jí koupili nějaké oblečení/porcelán, tak ona to normálně poslala dál!!! Takže jsme už našli u mojí tety pulóvr od nás, u sestřenice hrnečky...Neřekla nám to a normálně jim to dala u nějaké příležitosti jako dárek! Docela soda a dost mě to mrzelo a ona jen, že pro ní to byla stejně škoda, že tu už dlouho nebude atd. atd. Od té doby už jí kupujeme jen to, co má fakt ráda a to je jídlo-miluje různé rybičky v konzervách, červené vínko atd., takže sice chrastíme plechem, když jí to vezeme, ale zas víme, že si to prostě užije a nikomu nedá.

EDERA:
ANNAWA: já už se dávno přestala snažit něco na mamce změnit...nezmění se nic a já se akorát rozčiluju, nemá to smysl...já pro ní jako dcera nejsem autorita....samozřejmě :-)

EDERA: přesně to samý. Plus moje máma si zatvrzele kupuje 37, protože tuhle velikost měla přece vždycky a nechápe, že už jí to nemusí sedět, nicméně stěžuje si, že jí ty boty dřou. Další narozeniny měla máma teď v sobotu, chtěla jsem tam v pátek jet opět s plánem na koupi bot, lež B lehl, takže jsem to odložila, ale obávám se, že to bude zase kvůli jejímu záseku mission impossible. A ne, nechci ji předělávat, ale na záda si samozřejmě stěžuje taky.

ANNAWA: Kvůli botám jsem měla výstup s mámou zrovna ve čtvrtek. Zatáhla jsem ji do obchodu, kde měli kožené kvalitní boty ve výprodeji za poloviční cenu (takže zhruba za osm stovek), chtěla jsem jí je koupit, ale ona se zasekla, že je to moc drahé. Nosí zásadně boty od Vietnamců za dvě až tři stovky a nedá si říct, že jí to ničí nohy, záda etc.

MARKYSHA:
MADIETTA: jenže moje máma to takhle dělala vždycky a i teď vyznává heslo, že hezkých věcí je škoda - nabízela jsem jí opakovaně, že jí koupím k narozeninám hezké obroučky k brýlím, hezké a zároveň zdravé boty, ale prostě nechce a nosí brýle na pojišťovnu a boty ty nejhorší ze sekáče nebo ze stánků.

s tou lžící je to zvláštní. ve školce,kde jsem byla na praxi ve větších třídách (5/6..předškoláci) se jí příborem,jen když to někomu opravdu nejde,tak si může vzít lžíci (ale příborem to musí alespoń zkusit). V malých třídách jí příborem ti co umí, se alespoň trochu najíst,když ej to velký boj vezmou si lžíci. Bobci,ktěří z domu neumí jíst příborem se začínají uči většinou při přechodu do větších tříd (pokud s tím rodiče nezačnou dřív).

MARKYSHA: to je asi všude stejné... taky jsme po babiččině smrti třídili hromady prakticky nových, leč desítky let starých věcí. No, ale z obrovských bombarďáků s nohavičkou, nikdy nenošených, jsou aspoň dobré hadry, skvěle sajou :-D

ANNAWA: ach jo, to mi trochu připomnělo moji babičku, které jsme kupovali hezké noční košile, aby měla co nosit do nemocnice, tvrdošijně tam vždycky byla v andělíčku a když umřela, našli jsme patnáct nočních košil ještě zabalených v celofánů, protože jí prostě přišly moc "nóbl".

MADIETTA: radši jsem o tom nikdy nepřemýšlela, ale zřejmě ano :/ Protože se krom toho nesmělo blbnout na koberci ani na gauči, aby se neponičily. Moje máma vyznávala a asi pořád vyznává heslo, že jen trochu hezké věci je třeba šetřit NA NĚKDY JINDY - takže se nenosilo ani to nejhezčí oblečení (nemyslím tím nic večerního, jen prostě třeba hezké šaty) a asi i proto bylo škoda příborů, podobně samozřejmě s ostatním nádobím.