MAKU: Vidíš, já jsem v úplně opačné situaci - syna jsem zapsala do školky na jaře, kdy jsem mlela z posledního a říkala jsem, že jestli umřu, ať muž nemusí shánět školku dodatečně. :-) Přes léto se to zlepšilo, ale pořád jsem čekala, jaká bude situace, a najednou už mi to bylo blbý to odvolávat. Tak jsem doufala, že to syn zkusí, nebude se mu tam líbit (nikdy do školky nechtěl), odškrtneme si pokus a bude. A jemu se tam líbí a dítě, které do neděle vstávalo mezi desátou a jedenáctou, vstává v sedm a nechá se umýt a obléct a odchází. A já si přijdu jak někdo, kdo manželovi dohodil milenku. :-) S nerespektováním jména to máme ale stejné, náš Benedikt je Benýs nebo Benýsek a ve školce mu říkají Bendo. :-) Ale Benýs se, myslím, obhájí sám, on introvert rozhodně není.
Kdybych měla svou vysněnou introvertní holčičku :-DDD, která by do školky nechtěla, tak bych se s ní asi na tvém místě dohodla na nějaké zkušební době - třeba měsíci (nebo dvou, podle toho, jaké máš nervy a kdy ti končí ty zakázky.) Já sama bych byla vděčná za každý stupeň školy, do kterého bych nemusela, až do gymplu. A čím nižší stupeň, tím pitomější mi to tam přišlo a tím víc lituju, že jsem tam chodila. (Ze školky mě velmi rychle vzali a chodila jsem až ten povinný poslední půlrok.)