VALENTINA: já to taky nechápu, mám to osobně hozené jinak....nicméně chápu, že někdo si zase o mně může myslet, že jsem cvok, když chci být dobrovolně s dětma....mimo jiné za poslední rok jsem x krát musela čelit "dobře míněným radám" na téma, jak se připravuju o kariéru, jak jsou děti už velký a klidně s nima může být přeci chůva a jak toho budu celý život litovat....takže pokud ve mně někdy byla špetka soudu nad někým jiným, tak tímhle jsem jí definitivně ztratila....každý člověk má právo na vlastní osobní názory a rozhodnutí a kdo jsem já, abych to soudila....

LAURA: máš pravdu, dřív jsem to hodně soudila, teď to teda toleruju, ale nechápu. Mně by to prostě přišlo líto, že ty první krůčky, první slůvka atd. vidí někdo jiný, než já. Já bych normálně žárlila, já jsem žárlila i na babičku, když mi přišlo, že děti projevují větší nadšení, že ji vidí:)

ADD:
TRISSIE: ale chápete, že to je váš osobní přístup? Že to objektivně nemá naprosto nic společného s tím, jestli dítě je nebo není chudák, jestli ta dotyčná matka je nebo není dobrá matka?

Kde se to ve vás vůbec bere, tahle potřeba furt někoho soudit? Skoro to zní jako kdybyste se potřebovaly s někým srovnávat, že jste lepší. Nebo nevím, na tohle asi nemám kapacitu, tenhle přístup "podívejte se na ni, ona tohle (dosaď jakoukoli objektivně zcela neškodnou aktivitu, která rozhodně není týráním dítěte), je to špatná matka" je mi prostě cizí.

LAURA: Já si vždycky myslela, že nejsem moc sebevědomá matka, ale v tomhle kontextu asi jsem. Myslím si, že moje přítomnost má pro dítě hodnotu, že mu mám co předat, že nikdo na světě k němu nebude tak pozorný jako já (a to fakt nejsem žádná matka údernice). Do tří let se tvoří základ, na kterém dítě bude celý život stavět - jeho schopnosti vztahové, jazykové... a nevím, proč bych u toho neměla být.

TRISSIE: jestli je tam to dítě spokojený, tak kde je problém? Jako přijde mi fajn, že u nás mají děti a matky možnost spolu být doma dýl, než je to běžné v zahraničí, ale tohle paušalizování typu "chudák dítě" mi přijde teda dost mimo, nezlob se.

VALENTINA: když jsi mi tak nahrála... na Pavlově oslavě narozenin jsem se bavila se sousedkou (má dva kluky, 3/2011 a 1/2013) a vylezlo z ní, že toho staršího má už od jara na full time v soukromé školce, vozí a vyzvedává ho tatínek, takže je tam kluk 7-17 od pondělka do pátku. A oba rodiče se rozplývali nad tím, kolik se toho malej ve školce naučil, a jak mu to vyloženě svědčí.
Přitom ona je full time doma, má na starosti akorát toho mladšího a barák (kterej není nijak extra velkej), kolem zahrady dělá všechno on a většinou i vaří on.

Já vím, že mi po tom hovno je, ale furt mi to přijde docela divný a toho chlapečka je mi docela líto...
a už vůbec se nedivím, že její manžel rozhodně nechce třetí dítě, i když ona jo.

MAKU: až si najde kamaráda, tak se to otočí :-) první rok jsem se ve školkové šatně při čekání skamarádila s paní, která tam dala syna v pěti letech, prvních pár měsíců probrečel, totální mamánek, už to chtěla vzdát, ale pak ho učitelky daly dohromady s mým synem, kluci si sedli a bylo po problému. Nech tomu čas a věř, že je to pro něj fajn. Zvlášť pokud je jedináček, tak je dobře, když bude chodit mezi děti, se kterými si pohraje a naučí se, jak to chodí v kolektivu :-)