Já jsem majitelka jednoho takového obtížného dítěte. I když jak to tak tady čtu, začínám nahlížet, že problém nebude jen na jeho straně.
Syn je strašlivě svéhlavá a nezávislá povaha, navíc se mi zdá, že sociálně je dost opožděnej a že v pěti letech je stále zaseknutej někde v období vzdoru. Projevuje se to hlavně tak, že dostává hysteráky, kdykoli se děje něco, na co on zrovna nemá chuť, nebo když je mu upřeno něco, co chtěl. Nicméně: nikoho nebije, nepere se a nekouše, on si prostě stoupne a vřeští. U dětské psycholožky jsme byli, doporučila tipy, které doma fungují, nicméně ve školce nikdo nemá čas se s ním crcat. Přesněji řečeno, jedna z jeho učitelek nemá čas. Starší paní těsně před důchodem, která už zjevně má těch dětí dost (když do školky nastupoval starší syn, byla to nejoblíbenější učitelka, to se teď hodně změnilo), a která s ním prostě nemá vůbec žádnou trpělivost. Mladší učitelky to s ním kupodivu zvládají mnohem lépe.
Ovšem já kdykoli přijdu do školky, dostanu od téhle učitelky spucunk v podobě podrobného výčtu, co zas všechno B. provedl (měl ty hysteráky, na něčem se zasek), uzavřený pokaždé poznámkou, že by ve školce vůbec neměl být. (A kde by teda měl být, v ústavu?) A káravý pohled na mě, proč s tím něco nedělám. (Co bych s tím asi tak měla víc dělat, než že se radím s odborníky a úporně ho vychovávám?)
Zvažovala jsem požádat o přeřazení do jiného oddělení, protože když je po spaní v sousedním oddělení, s nímž jsou na spaní spojení, od tamní učitelky neslyším nic, než že v pohodě, že byl hodný, a syn má tuhle učitelku taky nesmírně rád (a ona jeho). Jenomže mi bylo naznačeno, že to bych si ve školce dost lidí znepřátelila, navíc v současném oddělení je B. sestřenka a on by odtržení od ní asi těžce nesl, mají se rádi.
Ale hlodá mě to, protože jak tak čtu o příkladech skutečně nezvladatelných dětí, nepřibližuje se tomu B. ani smykem, nicméně touhle paní byl prostě označen za problémového rošťáka a fakt se to s ním táhne. :-(