• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SMAGUEmateřské školy
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    MEDVED007: já se teda nepovažuju za problémového rodiče. :-(
    RYBKA
    RYBKA --- ---
    ADD: Co mám děti, tak se taky snažím nesoudit, ale tohle mi přišlo daleko přes čáru. Když jsem vytočená, sakruju si pro sebe, řeknu holkám, že jsou tukan nebo pako, ale něco takhle drsnýho jsem v životě nevypustila z pusy, natož abych to řekla dítěti...
    MARKYSHA: No právě, hormony... Možná i proto mě to tak zasáhlo...
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    RYBKA: já zase zrovna dneska jela ve výtahu s paní a dvěma dětma, starší v předškolním věku, a ten se hrozně rozčiloval, že s nima ve výtahu někdo jede, že je určitě nenechám vystoupit, kde mají, slovy zhruba "ta pitomá hnusná ženská jede až nahoru a my s ní taky budeme muset, já bych ji nejradši z toho výtahu vykopal!"

    Moje dítě, říct něco takovýho, by skončilo u "ta pitomá..." a dál by si nedovolilo špitnout, jakou by dostalo sodu. Paní naproti tomu reagovala bojácným "ale no tak, Péťo, takhle se nemluví..."

    Taky jsem z toho byla docela vyplesklá.
    EDERA
    EDERA --- ---
    MEDVED007: Tak rozhodně záleží na přístupu rodiče. Vidět, že matka se snaží, bojuje a staví se k problému čelem, tak jsem rozhodně ochotná kousnout víc, než v případě jejího totálního nezájmu.
    ADD
    ADD --- ---
    MARKYSHA: No ale taky mi kluci nikdy neprovedli nic opravdu hroznýho, ani se mi nestalo nic, co by mě naprosto vykolejilo. Neříkám nic víc, že NEVÍME, jestli je kráva. Možná je to sprostá ženská, možná je to hodná ženská ve strašným průseru. Říkám, že to z jedné situace NEJDE POZNAT.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    RYBKA: hormony, ale úplně mi to přišlo k pláči:-(
    ADD: no ale určitě nepoužíváš takovýhle slova, ne? Já už takhle netituluju ani cizí lidi a už ani bez Toníka. Jaká jsem bývala kanálnice, tak mě Toník vychoval. Je fakt, že mu občas říkám prevít, ale to spíš podle tý knížky.
    ADD
    ADD --- ---
    BALAENA: Jak jsem psala, vím, do jakého stavu mě dokáže dostat tisíc maličkostí. Kdyby se k tomu přidal ještě jeden velký průser... Nevím, naštěstí se mi to ještě nestalo, doufám, že se mi to nestane, ale soudit si netroufám.
    Dost taky záleží na motivu posuzovatele - pokud se pohoršuje proto, aby si připomněl, že sám nechce dětem nadávat ani slabšími výrazy, je to jiné, než pokud si jen lebedí v pocitu "to je čůza, to mně by se stát nemohlo, jsem já ale skvělá".
    BALAENA
    BALAENA --- ---
    ADD: ano, dovedu si představit, že (v tu chvíli milé a usměvavé) dítě tituluju (pro kolemjdoucího nepochopitelně) ufňukaným průďou, ale zas*aným debilem???
    ADD
    ADD --- ---
    MEDVED007: Omluvitelné a pochopitelné jsou různé věci.
    ADD
    ADD --- ---
    ADD: Čímž neříkám, že by si člověk neměl vyčítat, když mu ujede vůči dětem sprosté slovo, ale že je těžké hodnotit to u jiné matky. Něco jiného je ženská, kterou člověk každý den potkává na hřišti (tedy potkával, dokud tam kvůli ní nepřestal chodit) a která neumí nic jiného než štěkat, den za dnem, bez ohledu na chování dítěte, počasí a roční dobu, a něco jiného je ženská, kterou člověk zahlédl jednou na půldruhé minuty. Nevíme, jestli jí synek pět minut předtím nezničil služební notebook, na který měl zakázáno sahat, a matka je zrovna se šéfem na kordy a děsí se, co z toho bude. Nevíme, jestli jí muž včera neoznámil, že odchází za jinou. Nevíme nic.
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    ADD: chápu tvou poznámku, ano taky se snažím nesoudit, člověk nevidí co bylo předtím, ale na druhou stranu titulovat dítě jak psala rybka není omluvitelné v žádném rozpoložení.....aspoň u nás doma teda nee
    ADD
    ADD --- ---
    RYBKA: Věřím, že to nebyl hezký zážitek, a sama bych nechtěla zažít, že něco takového říkám, ale když se to sejde, mně není dobře, muž mě něčím naštve, a kluci mají oba prudivou, během dne zničí úmyslně několik věcí, řvou mi do důležitého telefonního hovoru, vytopí koupelnu, objednají si konkrétní jídlo a pak ho nesnědí, zdržují s oblékáním, oblečení se něčím polejou, takže je třeba je zase převléct, takže na nějaký důležitý sraz jdeme pozdě - když bude někdo procházet po chodníku a uvidí, v jakém stavu protlačuju kluky brankou, tak taky uvidí jen dva nebožáky a hysterku se zelenejma a fialovejma flekama v obličeji. Jenže on s nima od rána nebyl a nemá fleky na stropě v kuchyni a rozstříhaný tričko a lítost nad zničenou novou hračkou, o kterou se holt chlapečci přetahovali... Co mám kluky, jsem v soudech děsně opatrná a jen se modlím, abych měla dost síly nepřekročit mez. ;-)
    RYBKA
    RYBKA --- ---
    LILY: Já včera viděla (a bohužel hlavně slyšela) matku (teda s největší pravděpodobností, chůva by si to asi netroufla), jak asi 6letému klukovi nadává do za*ranejch debilů. Málem mi vypadly oči, zpracovávala jsem to až do večera... Co jsem tak mohla posoudit situaci, jeho jediný prohřešek byl, že nenastupoval do auta dostatečně rychle :-(
    LILY
    LILY --- ---
    MEDVED007: což mi připomnělo, že včera přišla do lékárny taková celkem rázná baba s dítětem, hned při příchodu ho preventivně seřvala, ať na ty bonbony ani nekouká...a dala mi recept od dětského psychiatra na prášky na hlavu. Asi bych byla taky na nervy, být její ratolestí.
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    EDERA: já přeci neříkám, že všechny děti s problémem je nutné někam strčit, separovat, zavřít.....ale že je nutné hledat cestu, která co nejvíc pomůže těm dětem a co nejmíň poškodí ty ostatní...viz asistent, můžu annawě jen gratulovat, že takovou obtížnou situaci nakonec dokázala ustát, vyřešit....jenže ona řešila, hledala....já vidím spíš to, že když má dítě problém, tak to začíná u rodičů, protože většina problémových dětí má problémové rodiče....že by to pověstné jablko ?......a ti nic neřešit nechtějí, nespolupracují.....a psala jsem, že je prostě nutné posuzovat děti indivindi....jak to udělat...nechat je v běžné školce/škole, mít je v jakémsi mezistupni, kde je víc učitelek na míň dětí nebo dát dítě vyloženě do zařízení pro autisty...ale to musí posoudit odborníci.....co je třeba dělat, co je nejlepší.....a prostě si fakt myslím, že je nějaká hranice, kterou je nutné vymezit a za kterou už není možné jít....v každé třídě je dítě, které mlátí ostatní, neposlouchá učitelku, dělá scény....ale záleží na míře a není možné říct....ano, pro M bylo super, že nebyl někam šoupnutej, tak poďme všechny nechat v normálních školkách.....
    RYBKA
    RYBKA --- ---
    MARKYSHA: Tak vždycky záleží, jak si děti a učitelé sednou. Na tom Zlíchově jsem ale fakt neměla pocit, že by situace ve třídě byla tak šílená vinou učitelky, komunikovala s dětma skvěle, ty běhače se jí vždycky podařilo zklidnit, jenže jen asi tak na 2 minuty, a pak to začalo znova. Když potřebovala něco dotáhnout s těma 2, co byli schopní něco dělat, nechala je prostě běhat, protože nic moc jinýho stejně nešlo.
    YENNEFER: Neříkám, že to člověk musí útrpně snášet s rukama v klíně, ale když nejsou rodiče agresivního dítěte ochotni spolupracovat, nic moc s tím nejde dělat (když pominu metody typu počkat si na ně v temné uličce s obuškem).
    YENNEFER
    YENNEFER --- ---
    RYBKA: tak to samozřejmě chápu, ale nemyslím si, že rodiče ostatních dětí musí snášet fyzické útoky a že s tím nejde nic dělat, pokud to školka nezvládá řešit s vlastním personálním vybavením, co zjevně nezvládá, pokud jsou ty útoky na denním pořádku...
    někdy stačí si promluvit s učitelkami, případně rodičem toho druhého dítěte a někdy to prostě nestačí, ale určitě bych primárně chránila své dítě, i když samozřejmě každý má právo chodit mezi normální děti a nemyslím si, že každý, kdo trochu vybočuje patří do speciálky...
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    RYBKA: já jsem byla jako malá ve vyrovnávací třídě, jenom ten první rok, ale v té době tam šoupali všechno, takže tam byl epileptik, kluk s jedním okem, holka, co odmítala mluvit, Rom, holka, co občas dostala nějaký záchvat a mlátila hlavou o zeď, různí dis, asi i autisti. Bylo nás tam dvanáct a učitelka jedna. Ale úžasná, ještě dlouho jsem jí volala (měli jsme na ni soukromé číslo), jak si vedu, snad ještě na střední. Uměla to s náma, nechávala si říkat jménem, dokonce nás párkrát brala i k sobě domů, všechno uměla vysvětlit, když já už se naučila číst před vstupem do školy, tak mě nechala číst si Mateřídoušku, když ostatní mleli s Emou maso. Nikdy tam žádný bordel nebyl. Zato družinu jsme měli společnou s "normálními", ti se nám samozřejmě posmívali, my se s nimi prali, vychovatelka vždy nadržovala jim i před námi říkala, proč musí mít v družině i ty dementy. Neposlouchali jsme jí nikdo a nikdy.
    ADD
    ADD --- ---
    ANNAWA: Vsuvka: připomněla jsi mi mou oblíbenou historku, kterou jsem se od svých žaček dozvěděla později. Po první hodině náboženství běžela jedna holčička za druhou, která tam nebyla, a volala "Májo, Májo, příště musíš jít se mnou, já se tam bojím, naše nová učitelka náboženství vypadá jako čarodějnice!" (Kamarádíme se alespoň na dálku dodnes.)
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    RYBKA: to asi lepší je, přesně z důvodů, které píšeš, navíc si myslím, že vlastně tyhle děti doma vzdělávat nelze, protože nevím, jak by zvládaly zkoušky jednou za čas a podobně.
    Zpětně mi ta normální škola přijde skoro až jako zázrak a vlastně za to můžou ty internety. Protože jsem se k ní dostala přes kamarádku, kterou jsem poznala přes web, jejíž dítě do té normální školy chodilo a ona přišla s tím, že jejich třídní by to zvládla. A fakt že jo, ačkoli první dojem byl trochu zvláštní, protože ona vypadala jako operní subreta po odkvětu, i terapeut z APLA, který přišel školu posoudit, byl trochu rozpačitý, ale chodil tam celý první stupeň. Třecí plochy samozřejmě byly, byly i menší problémy s asistentkami nebo družinou, ale v podstatě provozní záležitosti.
    Takže obloukem zpět ke školkám - mám pochopení pro každého rodiče, který se své dítě snaží udržet v běžném školství.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam