MEDVED007: taky se mě to paušalizace trochu dotkla, ačkoli vím, že jsi psala o většině. Nejsem extrémně vztahovačná, ale za život jsem podobných soudů bohužel slyšela dost na to, aby mi to vadilo.


RYBKA: jo, ta nadávka mi přijde přes čáru, naprosto, ale sama si pamatuju, že v synových osmi, devíti letech jsem z něj byla tak strašná vyřízená, jako nikdy z ničeho a to jsem v té době měla za sebou exovy dluhy, milenku, rozvod, stěhování a podobně. Pamatuju si, jak mi jednou v zimě nevečer příšerně ruply nervy v KFC, kde syn neuposlechl nějaké banální výzvy a seřezala jsem ho tam, ačkoli to jinak nedělám a na druhé a třetí dítě jsem ruku nevztáhla.
Mít obtížně zvladatelný dítě je hrozný.
A mezilidské situace jsou někdy náročnější, než když má člověk dítě na vozíčku - to neříkám proto, že bych se chtěla jakkoli rouhat a ani to nemám ze své hlavy, ale od odborníků na autismus a hyperaktivitu - když je dítě na vozíčku, každý tě polituje, když máš dítě, co se chová jako spratek, kdekdo si s chutí přisadí.

A pak se ještě objeví nějaká poznámka o jablcích, co nepadají daleko od stromu.

MADIETTA: Uf, to bych teda taky byla vyplesklá!

MEDVED007: já se teda nepovažuju za problémového rodiče. :-(

BALAENA: Jak jsem psala, vím, do jakého stavu mě dokáže dostat tisíc maličkostí. Kdyby se k tomu přidal ještě jeden velký průser... Nevím, naštěstí se mi to ještě nestalo, doufám, že se mi to nestane, ale soudit si netroufám.
Dost taky záleží na motivu posuzovatele - pokud se pohoršuje proto, aby si připomněl, že sám nechce dětem nadávat ani slabšími výrazy, je to jiné, než pokud si jen lebedí v pocitu "to je čůza, to mně by se stát nemohlo, jsem já ale skvělá".

ADD: ano, dovedu si představit, že (v tu chvíli milé a usměvavé) dítě tituluju (pro kolemjdoucího nepochopitelně) ufňukaným průďou, ale zas*aným debilem???

ADD: Čímž neříkám, že by si člověk neměl vyčítat, když mu ujede vůči dětem sprosté slovo, ale že je těžké hodnotit to u jiné matky. Něco jiného je ženská, kterou člověk každý den potkává na hřišti (tedy potkával, dokud tam kvůli ní nepřestal chodit) a která neumí nic jiného než štěkat, den za dnem, bez ohledu na chování dítěte, počasí a roční dobu, a něco jiného je ženská, kterou člověk zahlédl jednou na půldruhé minuty. Nevíme, jestli jí synek pět minut předtím nezničil služební notebook, na který měl zakázáno sahat, a matka je zrovna se šéfem na kordy a děsí se, co z toho bude. Nevíme, jestli jí muž včera neoznámil, že odchází za jinou. Nevíme nic.

ADD: chápu tvou poznámku, ano taky se snažím nesoudit, člověk nevidí co bylo předtím, ale na druhou stranu titulovat dítě jak psala rybka není omluvitelné v žádném rozpoložení.....aspoň u nás doma teda nee

RYBKA: Věřím, že to nebyl hezký zážitek, a sama bych nechtěla zažít, že něco takového říkám, ale když se to sejde, mně není dobře, muž mě něčím naštve, a kluci mají oba prudivou, během dne zničí úmyslně několik věcí, řvou mi do důležitého telefonního hovoru, vytopí koupelnu, objednají si konkrétní jídlo a pak ho nesnědí, zdržují s oblékáním, oblečení se něčím polejou, takže je třeba je zase převléct, takže na nějaký důležitý sraz jdeme pozdě - když bude někdo procházet po chodníku a uvidí, v jakém stavu protlačuju kluky brankou, tak taky uvidí jen dva nebožáky a hysterku se zelenejma a fialovejma flekama v obličeji. Jenže on s nima od rána nebyl a nemá fleky na stropě v kuchyni a rozstříhaný tričko a lítost nad zničenou novou hračkou, o kterou se holt chlapečci přetahovali... Co mám kluky, jsem v soudech děsně opatrná a jen se modlím, abych měla dost síly nepřekročit mez. ;-)