SANTAL: já úplně vidím, jak B ve školce popojel ve věcech, v nichž se mu věnovat nedokážu nebo mi to nejde, nebaví. V mém případě například zpěv, kterým bohužel vůbec nevládnu, pak vztahy s vrstevníky, sourozence má mnohem starší, hodně popojela i mluva, donedávna ne moc hovorné batole náhle skloňuje, časuje, to nevím, zda je školkou, ale řekla bych, že i to je.

VERONIKA22: Ne, vyjednávat s mámou, babičkou nebo paní učitelkou - to je úplně jiná liga (a liší se i ta máma a babička)...
O jazyk nejde, jde o sociální dovednosti a ty jinak než praxí a to praxí včas nenaučíš.
Takže pokud bys říkala : OK, chodíme tady do dětského centra, nebo na cvičení s dětma do Orla, nebo tak - to je jiné. Doma tohle nenahradíš.

MARKYSHA: což je výhoda, protože je podstatný rozdíl mezi tím: vymyslet výtvarnou aktivitu a motivovat děti, což můžeš dělat i bez očividného výtvarného talentu, a mezi tím: zpívat s nimi a učit je třeba lidové písničky, pokud nemáš hlas, zpíváš falešně a na piano nevybrnkáš ani ovčáky :-)

VALENTINA: ty asi budeš z jiného těsta než tvoje mamka :-)

MEDVED007: chacha ty jako učitelka v mš, to mi zní asi jako já a učitelka v mš, až na to, že já to skutečně vystudovala:)
a souhlasím, všechno se dá naučit, učitelka ve školce by dle mého měla být hlavně laskavá, empatická a kreativní, neznám lepší úču, než byla moje matka, ona byla na děti přísná a důsledná a přesto ji milovaly, asi proto jsem to nikdy nešla dělat, protože mi bylo jasný, že tak dokonalá nikdy nebudu.

SANTAL: já milovala být v nemocnici, doma horror, školka horror, tam na mě byli hodní, s místními dětmi jsem vycházela, já hlavně měla ráda buď mladší nebo starší. Dvakrát mě tam dostal otec, pak už se o to začali zajímat, tak už si dal větší pozor, aby mě tolik nezmasil, jednou kýla, jednou amputace malíčku, krásných 14 dnů, byla jsem tam za hrozně statečnou, jak dobře to beru
Pak 6x nosní mandle, vždycky mi říkali, že mám dýchat nosem a já schválně dýchala pusou, abych tam mohla znova.

MARKYSHA: byla bych na tom podobně....hraju na klavír, i zazpívám, tělesná zdatnost v pohodě, ale manuální zručnost a malování - tragédie...nicméně na přijímačky na učitelství v MŠ bych v klidu nakráčela, protože díky dětem vím, že malování je mimo jiné taky prosté a jednoduché řemeslo a naučit se pár šablonovitých kreseb není zas až takový problém ani pro kopyto jako jsem já....však tam nečekají Gogha, že :-)

QUAACA: Mě se nezastal nikdo, ani později na ZŠ když jsem měla učitelku matiky, co nám vytrhávala vlasy, třeba.
Ještě mě rodiče několikrát vysvětlovali, jak je nevhodné se postavit proti učiteli, neb ten přeci poté to ještě víc dá sežrat žákovi.
Dovolte použít nevědecký, leč trefný termín naší paní na úklid: "leda prd rohatý!" Tahle paní se syna zastala, a hle, on najednou má místo pětek z angličtiny jedničky (a upřímně, nechápu ani ty pětky, ani jedničky).
Ta moje matikářka, když mi jednou nechala podepsat od rodičů písemku z matiky, já ji schovala (bylo před Vánoci, chápejte), zapoměla kde a měla u sebe asi měsíc na mě ječela - dnes ví, že hrůzou - že jestli to máma ukáže na univerzitě, tak že uvidím - neviděla bych nic, zbabělá byla... Jen si na ni nikdo nedošlápl. (Matka učila na univerzitě, která měla tuhle školu jako cvičnou).
Jo, na ty písemce byly její rukou připsány poznámky jako "orieš ako vôl" a tak....

SANTAL: uf, to je teda hrůza :( fakt smutný!
mě se naštěstí máma zastala, ale chvíli trvalo, než jsem se s tím doma svěřila a taky nebylo v její pravomoci s tím moc něco udělat.
přesně, jsem fakt ráda, že tohle moje děti nebudou muset zažít. u dcerky ve školce je to bezvadný, taky bych si tam hned chodila hrát :)

SANTAL: já hraju na kytaru, falešně nezpívám, ale ta manuální zručnost a prostorová představivost není a nebude, na to mám nějakou dys, imho.

ILLUZE: Je pro mě k na***** to (a tady si léčím trauma, že se mě mí rodiče tenkrát nezastali, a na co rodiče/rodina jsou když ne na to, aby se nás zastali dokud jsme fakt bezmocné děti), že když jsem já dávala děti do naší pečlivě vybrané školky, tak jsem se potkala s takovým ksichtěním jako jak že se jim to líbí/tendence je politovat - by se mi líbilo TAKY a i dnes být s nima a mít dny jako mé děti!

SANTAL: u nás měli trauma ze školky nakonec také dospělí - mamka měla v živé vzpomínce, jak muž přestal najednou mluvit po tom, co začal chodit do jeslí...
byla v šoku, když viděla, jak dcerka je ze školky (ve 2 letech) unešená...
a já při vzpomínce na jistou učitelku v MŠ, která zastupovala tu naši andělskou, také... nejhorší na tom bylo, že ta hnusná bydlela v našem domě a mamka se divila, že k nim odmítám vstoupit a z hodné milé holčičky se najednou stává hysterické uplakané děcko, jakmile se k nám přiblížila, protože na dospělé byla jak mílius

ale co si odbourávám, je stres z dětských kroužků a rukodělných uměleckých akcí - v tomhle směru jsem narazila na neuvěřitelné a opravdu uječené a hysterické ženské - pevně doufám, že dnes se to už tak neprožívá a mé dcerky za mne budou odměněny někým normálním, koho ta práce bude bavit a s dětmi bude rád
stejně tak jsme velmi pečlivě vybírali vyučující angličtiny

v člověku se to prostě nastřádá...
stejně tak si může říkat, že tenhle zubař není tou alkoholickou krávou z dětství, ale stejně už pak člověk nosí tu fóbii ze zubařů v sobě celý život

QUAACA: Taky jsem takovou měla!

Jedna z výhod dnešní doby - zjistit tohle - své dítě dávám jinam - a té svini to taky neprojde!

Pamatuju, jak mě mlátila holí v postýlce - já ležela, tiše dýchala a tvářila se že spím, ale to nešlo - najednou přiběhla, strhla ze mě pokrývku a začala mě mlátit, neb neležím s tváří k ní a nevidí, zda mám oči zavřené.

Já měla psychosomatické bolesti žaludku (taky jsem zvracela), lékaři neuměli nic najít a lékařka mi dávala nějaké injekce kdoví čeho - a mě za vzor ostatním dětem, neb ani nekvíknu - si pište, že ne, když byla injekce, nešlo se do školky ale k babičce!

P.S. školku pro své syny jsem vybírala opravdu pečlivě.

MARKYSHA: ono to ale vážně není jako přijímačky na konzervatoř. Akorát třeba u nás musíš být schopna se naučit zahrát na nějaký hudební nástroj (housle, harmonika, kytara...) ty dětské písničky. Není to něco jako hrát v hudebném tělese - a před 100 lety to prostě uměl vesnický učitel TAKY. Jenomže dneska se studenti ofukují i za tohle, vážně. Kdo uměl na něco hrábnout už předtím, má výhodu.
Stejně tak musí zazpívat a to nikoli předehru k 1. jednání La Traviaty. Jenomže někdo kdo neumí čistý tón (a to hodně lidí ne, a mnoho právě proto, že k tomu nebyli vedeni) tak to nedá.
stejně tak je výhodou průměrný talent na malování (já ho třeba nemám). Ale ten se dá pořešit tím, že, pokud ten člověk po tom studiu fakt touží, tak se učí PŘED přijímačkama - ty základy totiž VŠ neposkytuje, na to taky není - je to VYSOKÁ. No a co - já taky studovala na přijímačky (jelikož brali 1:40). Tak člověk rok předtím studuje kresební techniky, a ještě má rok času aby zjistil, zda to chce dělat.

QUAACA: tak teď se mi udělalo regulérně blbě, a to jsem celkem otrlá.. :(((