MEDVED007: proto se to právě učí...

ANNAWA: možná je to z její strany právě spíš forma kontroly, jestli dcera někde "necourá". :)

LILY: u osmnáctileté dcery? A neměla ta by si o už úplně řešit sama? Tohle má na webu patnáctiletý syn a já o tom teda přehled nevedu.

A obědy jak kde, můj druhý syn má i nyní papírové stravenky a platí se to v hotovosti ;-)

MARKYSHA: já když jsem viděla šéfovou, jak si každý den pilně zapisuje z internetu, co její 18-leté dceři odpadne za předměty a z čeho píšou písemky, tak jsem děkovala za to, že za mých mladých let internet nebyl.
Nebyla jsem sice záškolák, ale např. moje jediné kapesné bylo z potají odhlášených obědů. To bych si teď už dovolit nemohla. :)

ILLUZE: u nás si taky můžou vzít svoji hračku.Samozřejmě,když si vezme malé autíčko,rodič musí počítat,že ho domů už nemusí donést,protože učitelka není povinná si pamatovat každého hračku. Teď si nosí plyšáčka,aby měl někoho v postýlce,když nespí.

SANTAL: u nás je to povolené v kterýkoliv den a moc za to rádi nejsme :-/
ráno co ráno se dohadovat, kterou hračku si do školky ne/vezme - jakože ne že bych to děcku nechtěla dopřát, ale omalovánky či plyšák za pár kaček většinou nejpozději do týdne domů dovleče zpátky, ale jistou Bárbínu za litr jsme už oželeli...

QUAACA: proto jsem vděčná za ty hotové kostýmy... na jedné straně mi je líto dcerky za její línou matku, na stranu druhou jsou u nás už přes dva roky top dárkem a nejvyužívanější "hračkou" princeznovské šaty s "diamantem" a pochybuji, že bych to mohla předčít jakoukoliv snahou spachtlit cokoliv princeznovsky úžasnějšího

EDERA: já už učitelku, která chtěla po dítěti, aby se sebehodnotilo, zažila. Měl ji T ve třetí třídě. Ani já, ani on na ni nevzpomínáme rádi, protože mimo jiné neustále porovnávala jeho výkony a zejména jeho chování s holčičkami, co měly odklad. A vůbec nechápala, že osmiletý kluk nedá to, co devítileté nebo skoro desetileté holky.

já to sebehodnocení fakt nechápu. Kdyby to byla střední - a nácvik na povolání - OK, ale tyhle děti maj nárok na klid. Vím jak je manžel před svým sebehodnocením v práci (2x ročně, tuším) celý večer mimo - a to je úspěšný (řekněme, že zařazení mezi keyplayers, což je nějakých 2,5% zaměstnanců dost obří firmy to potvrzuje).

Ne, jako děti jsme takhle úspěšní ani já ani muž nebyly a já mám doteď špatný pocit při vzpomínce na tlak rodičů k tomu, abych svůj výkon verbálně zhodnotila - natož před učitelkou a možná celou třídou (a věci se vykecaj vždy, ne že ne, haškoviny i blbiny).
Takovéto sebehodnocení mě taky mohlo dostat do kolen, obzvláště v pubertě...

SANTAL: Tohle bylo u nás každé pondělí aprakticky za stejných podmínek.

ANNAWA: Nechci Tě děsit, ale přijde mi, že pančelky jsou vyráběné raznicí. Každá naše prvňačka má vlastní školu a je to jak přes kopírák. I ty smajlíkový razítka mají úplně stejný.

AXTHEB: Naopak jsem v pokušení tam napsat, že pokud moje dítě spadá do kategorie "nepropadá, nevyrušuje", tak žádnou další informaci nepotřebuju:-)

K těm hračkám (a chvále naší školky) - maj tam parádně vychytaným, že děti se chtěj pochlubit svýma hračkama - ale taky si je berou, a jsou z různě movitých rodin...

Takže jednou za měsíc, poslední pátek v měsíci, je den hraček - kdy každé dítě může přinést jednu svou hračku na půjčování ostatním (což se takhle opakovaně vysvětluje).
Nesmí to být zbraně (neb s tím někteří rodiče nesouhlasí), nesmí to být drahé hi-tech (prostě když s tím třískne 3r, má to přežít), takže foťák co můj syn dostal k 5r si neveme, tablet taky ne, a nedráždí tím chudší děti - a on celkem spokojeně bere nějaký volant co vydává zvuky, neb na něm nevisí - ale ostatní děti jsou z něj paf. Nebo dětský počítač á 20 euro (a ne klasický noťas s hrama).
Nebo hračky co udělá táta - za pár peněz, systém papír - škatule - barvičky, třeba deskovky a tak...

EDERA: Jo, v našem nejchudším kraji... což je trochu s podivem, neb třeba za psa platíme v našem krajském městě poplatek vyšší než hlavní město (a kdokoli jiný ve státě).

Ale školky se zatím dotují slušně. ZRPŠ bude asi stejný 5euro*10měsíců =50 euro=1250Kč.

EDERA: musím doufat, že na takovou učitelku nenarazím, já bych to prostě nedala.

QUAACA: Taky na to nemám energii. Loni jsme karneval prostonaly, letos doufám, že neodmítne jít za princeznu, aby se aspoň využily družičkovské šaty, co měla na kamarádčinu svatbu ;-)

nejhorší je, že já jsem vždycky ráda něco tvořila, roky jsem chodila na výtvarku a od tý doby co mám děti, jsem líná, unavená a do ničeho se mi nechce.