RYBKA: Tak bych to chápala, ale tuhle verzi syn odmítá. Asi si to budu muset ověřit ve školce, co je to vlastně učej. :-))) (Já doufala, že s tou otázkou bude otravovat tak den a zapomene na ni, ale vrací se nám opakovaně už několik měsíců. Pamatuju se, jak matka nevěřila vlastním očím a uším, co se učíme, tak pátrám, jestli někdo na ministerstvu nezavedl do osnov pro MŠ pojem "živočišné bílkoviny" nebo něco takového. :-))

ADD: já ho tam normálně dávám, teď měl rýmu, tak mi tu zas brečel, že chce do školky, oni to zkoušej. Ke školce nejede MHD, tak vstávám v půl šesté, 15 minutová cesta s ním trvá hodinu, rekord dokonce dvě, pokud ho nechci nést. Celou cestu žádný problém a před školkou hysterák. Během půl minuty smích, jindy mi poslali mms rozchechtance.

Mám úplně debilní otázku: školkové dítě nás neustále zásobuje průpovídkama typu "rohlík patří mezi pečivo" a "mrkev je zelenina", a pak otázkou "do jaké skupiny patří maso?" Asi jsme ve škole nedávali pozor, ale nikoho nás nenapadá nadřazená kategorie pro maso. Otočilo to dítě, nebo máme zásadní mezery ve vzdělání?

Tak nakonec to vypadá, že dítě jen chytlo extrémně prudivou náladu. Nechce do školky, ale nechce nadále ani ze školky, nechce na kroužek, na který se čtrnáct dní těšilo, nechce nic. Blbý je, že nechce ani jíst, takže se o něj stejně musím bát. Ale školku samostatně asi řešit netřeba. (Mě to velmi zaskočilo, vzhledem k tomu, jak o ní dosud básnil a neustále se chlubil tím, co se tam naučil a co tam vytvořil.) Díky všem za reakce.

BALAENA: Don Bosco je super... Jako není to pro každé dítě s vadou řeči, ale pokud do této školy patří, tak bych ho tam dala... Mají výborné programy a ty učitelky tam všechny budí dojem, že to mají jako poslání a ne jako povolání.... všechny hrozně nadšené... i jsou ochotné jít do nových věcí...

MADIETTA: synovec je dysfatik a jak jeho psycholožka, tak logopedka ségře Don Bosca pro něj doporučovaly. tak nějak bych jim docela i věřila
ostatně se mi tam moc líbí třeba "školní foniatr"

BALAENA: to už mi přijdou smysluplnější třeba logopedické tábory.

MADIETTA: tak ona je logopedická školka a logopedická školka...
třeba Don Bosco by smysl měla
O NÁS :: CZSL Don Bosco a MS logopedicka
http://www.donbosco.cz/o-nas/

GIZD: podle mého názoru a již bohužel bohatých zkušeností jedině specializovaná péče odborníka - logopeda a následné cvičení s dítětem doma, všechny ostatní varianty jsou dle mého nanic.

LUCYA: o, jak důvěrně to znám...když učím odpoledne, tak musí dcera zůstat ve školce do zavíračky tj. poslední....stěžovala si, že jí to vadí, tak jsem se dohodla s mamkou, že přijede a dceru pohlídá....výsledek ? stěžovala si, že nechce být s babičkou, ale ve školce....co na to říct, že -)

ADD: Matyáš to má ráno a já se mu nedivím, mně se ráno taky nikam nechce. Babička má tento týden prázdniny /učí/, tak jsem se ho v pondělí ptala, kdy chce za ní jet. Hrozně vykládal, že až ve středu, že zítra musí do školky. Myslíš, že se mu ráno chtělo? Hrozně vykládal, že chce k babičce a proč tam nemůže...

ADD: A co když tam prostě žádný důvod, než "postavil jsem si hlavu", nebo "rychle se znudím - mám problém s vůlí" není? (a u toho B ustupovat není dobré)

ADD: U nas takhle starsi najednou nechtel chodit na judo, kam predtim chodil cely rok a vzdy se tam tesil. Dokonce dvakrat i cestou tam bulel, ze tam nechce. Uplne hned jsem mu ale povolit nechtela, aby nemel pocit, ze jakoukoli cinnost/dochazku lze kdykoli ukoncit, staci houknout na matku. Nakonec jsme se domluvili, ze jeste do konce mesice bude chodit a pak muze prestat (mesic samozrejme nechape jeste, rekla jsem mu, ze pujdeme jeste trikrat). Mezitim na to zapomnel a chodi tam furt a vylozene rad.

ADD: mně se kouslo dítě malé, ale školka je nezbytná, musím taky někdy pracovat - v prosinci mu byly dva a půl, krize byla hlavně leden, brečel kvůli tomu, ale nemohla jsem si dovolit ustoupit. A jelikož jsem o tom byla přesvědčená, asi jsem nakonec přesvědčila neměnností postoje i jeho a už tam zase, zdá se, chodí rád.

ADD: U nás se takhle dcera taky sekla, ale byl to zásek jen "na cestu do školky", tam už si pak zas normálně hrála, štěbetala s kamarádkou... Říkala jsem, že do školky se prostě chodí, táta chodí do práce, a děti do školky. Utvrzovalo mě v tom i to, že když jsem pro ni přišla, trvalo fakt dlouho, než jsem ji přesvědčila, že už opravdu jdeme, bylo očividné, že se jí tam líbí. Kdyby tam nějak trpěla a probrečela dopoledne, asi bych to řešila jinak. Prostě to na mě zkoušela. A řekla bych, že takových dětí bude víc, nemusí to mít vždycky nějaký důvod ve stylu konflikt s učitelkou/kamarádem.

Jen otázka pro mámy, co mají děti s logopedickým problémem (nebo vlastně nejen pro ně)..... Uvítali byste přímo školku zaměřenou na tento problém, popř. následně ZŠ? Jak daleko byste byly ochotné děti vozit? Díky za odpověď