ZEMINO: zamyslela jsem se nad tím a uvědomila si, že já vlastně používám nadávku k tomu, abych vyjádřila, že se na kluky nezlobím. Vím, že to zní absurdně :), nicméně když prostě něco zmotají a já vím, že to není žádný zlobení ani zlá vůle, spíš jenom mimoňství, tak vždycky říkám s takovou láskyplnou intonací, ty jsi moje telátko oblíbené, viď? Případně používám ruské "těljonok". :-D A je zvláštní, že mám pocit, že to někdy kluky vyloženě potěší, protože vědí, že když to máma řekne, tak se vůbec nezlobí, ale má pro ně pochopení. Starší se toho někdy sám dožaduje: "Mamíí, že jsem tvoje telátko, viď?" :-D Vím, že by se to podle dnešních respektujících pravidel asi nemělo... no :)

SARGO: já ten rozdil zažila s klukem ze školky..odpoledne jsem přišla pro Matyho,a přišel do šatny jeden kluk,co měl tepláky naopak.. tak mu říkám že má kapsičky na zadku,jestli o tom ví.. a on na to reagoval,to jsem ale blbý,že?tak mu říkám,že ne,že tohle se může stát každému,že i Maty má občas kapsičky na zadku a on na mě koukal jak tele na nové vrata.Jeho maminka totiž na něho pořád vříská, Peťane dělej/nedrzžuj/to snad děláš schvalně/ty jsi debil apod.. občas se musím držet,abych jí něco neřekla a prodíchat to..

pujcte mi prosim na chvili nejake deti, co se neptaji
a vydrzi sedet 5 minut v klidu a nemluvit
:-)

Ale neodolám přidat banální historku, kterak mě Jáša zase jednou dostal. Když byl malý, prostě se pořád hýbal, občas jsem měla na hřišti pocit, jestli nejsou všechny ostatní děti retardované, když tam jenom sedí jako pecky nebo o-tá-čí-hla-vu tak divně pomalu, a když mluví, musí člověk čekat (!) na konec věty. Teď už je v běžném časovém módu, víceméně, když pomineme, že ve škole má vždycky všechno mezi prvními a pak tropí alotria. Ale: byli jsme na soutěži "programování", všem dětičkám chodil po obrazovce panáček a dělal něco vánočního. Pak svou prezentaci pustilo mé milé Jášátko a jeho panáček nechodil, ale zběsile běhal sem a tam. Deja vu! Některé věci se nemění. :-)