QUAACA: já s Toníkem chodím od tří, ale říkám si, že jsem měla začít dřív. On toho teda neumí víc. Než jsme tam začali chodit, rozuměla jsem mu jenom já, teď když se snaží, tak mu rozumí každý, ale jak se rozčílí nebo říká básničku není mu rozumět ani slovo. On měl přirostlou uzdičku a teď musíme posilovat jazyk. Už si olízne pusu, ale třeba na patro ho stále nedá. Takže čím dřív, tím líp.
SARGO: asi tak, byli jsme tam teď, dostali úkoli, jdeme zase v březnu...