ZOFI: já si dovolím nesouhlasit....asi by bylo krásné, kdyby skutečně měli rodiče tak velký vliv....ale obávám se, že geny klackem neumlátíš, a když se to v někom špatně namíchá, tak se rodiče můžou roztrhnout vejpůl a stejně budou výsledky chabé :-( já bych na vliv rodiny vsadila tak 10% a to kdo ví jestli.....

ZRK: syn bude mít za 3týdny už 18, bude dospělý, tak tak trochu vzpomínám jak to uteklo a že se mi povedlo i přes různá úskalí, dovést ho tam, kde ted je. Spolužáci ho vidí jako cílevědomého, velmi inteligentního studenta, kterému vše jde a vždy šlo skoro samo... ale nebylo to tak a není. Domu se vrací kolem 19 h a do pulnoci hraje na nástroje, učí se do školy, píše semináře, připravuje si hodiny programování s dětmi, dokonce stíhá už několik měsíců mít i první holku... mívá i krize, kdy se mu nic nechce, či měl období, kdy hrál i 3h pc hry denně...

Polovina osobnosti je daná geny a vrozenou inteligencí, druhou polovinu určují rodiče, jak k dítěti přistupují, jak o něm smíšlejí, jak se mu věnují. Moje sestra má 20ti letého syna, nechodila na třídní schuzky, tak ani nevedela, že ve druhém ročníku nechodil měsíc do školy. Nechali ho opakovat ročník, ale on ze dvou předmětu propadal. Učení nedokončil.Ted je 3 roky na UP, ani brigádu si nehledá. Jsme se sestrou jen rok od sebe, velmi si podobné, ale jinak asi uplně jiné. a to hlavně v přístupu k výchově svých synů. Vím jistě, že já bych mu vyučit se pomohla, možná i s maturitou, i kdyz na čtyřky... Takhle si říkám - co s ním bude?
Rodiče mají na dítě obrovský vliv - bud ho "pozvednou", či nechají "klesnout". Co z našich dětí bude v 18ti a později, to nikdo v předškolním věku neví, ale vše, co pro ně a s nimi děláme, se v budoucnu zúročí, i když v té chvíli si to ani moc neuvědomujeme.

Zofi dík za ty dva příspěvky, aktuálně se hodí jako názorný příklad pro uklidnění dvou (a možná nejen jich) matek z mého okolí. A vůbec pro všechny, kdo váhají. Já jsem z rodiny, kde si máma všechno vydupala. Kdyby jen trochu dala na rady lékařů, tak jsem já hluchoněmá - velmi časté záněty středouší, špunty v uších, proto nedoslýchavost. Vyřešila nakonec jedna operace, tehdy tedy zavedená novinka o kterou máma musela žádat, sami by jí to nenabídli. Lékaři mě chtěli poslat do školy pro neslyšící a tím pádem nade mnou mávnout rukou. S tím se máma nesmířila a já jsem naprosto normální v tomho ohledu. Jedno vnitřní ucho prý potřebuje plastiku, ale jinak na obě uši slyším naprosto zdravě. A bratr, ten už by byl po smrti nebo minimálně v ústavu - toho ve čtyřech letech srazilo auto, z vnitřních orgánů mu zůstalo jen to nejnutnější k životu, proležel dva roky v Motole, učil se znovu chodit, měl neustálé srůsty po operaci, byl hyperaktivní, diagnostikovali mu ADHD a krevní sraženinu na mozku. V podstatě nutili mámu dát ho do zvláštní školy nebo do ústavu. Ta se nedala a dneska je bratr kromě rozpáraného břicha taky běžně fungující člověk...

ZOFI:
Díky za všechna ta pluska...

Měla jsem v 6ti letech syna také dilema, zda ho dát do školy, či mu dát odklad šk.docházky, ale v Brně v PPP (na Kohoutové - doporučuji) mi řekli, že lepší bude, když zůstane ještě rok ve školce - byl citově labilní, pomalejší, některé sociální dovednosti na úrovni mladšího dítěte, neustále nemocný (záněty průdušek, cest dýchacích, laringitidy, alergie na pyly a trávy), navíc se zakoktával (navštěvoval logopeda), každou noc počurával (navštěvoval nefrologii). Na straně druhé byl nadaný sportovně i manuelně (miloval Lego, v 6ti jsme kupovali pro 10tileté), byl při činostech velmi soustředený, kreslil si různé technické obrázky - měl popsaný celý sešit, s dědou se od 4 let učil hrát šachy, zajímaly ho čísla a informace o dění ve světe... Co bylo nejhorší - odešel mu v předškolním roce táta a já vzhledem k synově časté nemocnosti, byla nucena rok po mateřské odejít z práce. Byla jsem více doma a po nemocnicích, než v práci, což v MŠ nelze. Začala jsem s ním také od 4 do 7 let jezdit na 2měsícní léčení do lázní - Jeseníků. Od 8mi let až do 15ti jezdil pak už sám každý rok na 3 týdny do léčebny se speleoterapií v Moravském krase (doporučuji). Loni absolvoval ještě Mořského Koníka od VZP - tři týdny s plnou penzí letecky u moře v Řecku (v červnu za 7000 - doporučuji).
Musím říci, že nyní, tak od svých 15ti let, je syn zdravější, než většina jeho spolužáků ve třídě. Kromě občasného několikadenního nachlazení bez teplot, ho souží jen alergické projevy v jarních a letních měsících, na ty bere léky. V 5 letech ho přitom lékaři pojištovny uznali jako "dlouhodobě zdravotně postiženého"!

Volila jsem tedy odklad školní docházky, ale bylo potřeba nahradit školu činnostmi, kde by syn zaměstnával hlavu, ale i tělo. Potřeboval se už vzdělávat a také být s vrstevníky, ve školce mnoho nepobyl. Už v jeho prvním roce jsem s ním absolvovala dva dvouměsíční kurzy plavání batolat, pak cvičení rodičů a dětí. Ve cvičení pokračoval i nadále, až do 7 let. Od svých 5 let na doporučení lékaře v lázních, začal chodit do ZUŠ, tehdy na flétnu, pomáhalo to k nácviku správného dýchání, zvětšení kapacity plic atd. Díky tomu jsme u syna zjistili výrazné hudební nadání. Na flétnu hrál 5 let, ale od 2. třídy ještě na kytaru a od 4.na klavír. Ve 2.třídě ho v konkurzu ve škole vybrali do brněnského dětského sboru Kampanela a ted zpívá ve sboru gymnázia. V 5ti letech začal také chodit do kroužku šachů se staršími dětmi. Zkusil si i několik sportů - fotbal, florbal, plavání, orientační běh, bohužel kvůli nemocem a alergiím je nemohl dělat dlouhodobě. Od 5ti do 10ti let chodil do kroužku hasičů, do skautu, do kroužku vědy a techniky v DDM. Do 7mi let, než šel do školy, měl každý den odpoledne nějaký vzdelávací, či sportovní kroužek. Neměli jsme doma počítač, tak od 4. třídy začal chodit do 2 kroužů programování Výpočetního centra DDM Lužánky pro děti od 10ti let (doporučuji). Už v 15ti mu zde vedení Výpočetky nabídlo výuku programování nejmladších dětí, na kterou kdysi sám chodil. Vyučuje je ve 3 kroužcích týdně.
Díky zájmovým kroužkům se syn vyvíjel i přesto, že měl odklad školní docházky. Zjistil, jaká má nadání a od 15ti ví, čím se chce jednou živit (vývojem počítačů) a jaký směr VŠ studovat (IT).

Mám dlouholeté zkušenosti jako matka, učitelka, i teta na hlídání a chtěla jsem tímto příspěvkem poradit všem, které se trápí, že dítě v předškolním věku něco neumí, nezvládá a doktoři vám říkají buhví co...Můj syn je příkladem toho, že i dítě s problémy - s papíry, že je "dlouhodobě zdravotně postižené" (dle lékařů VZP), že patří do zvláštní školy (dle neurologa) a mající odklad školní docházky (kterého nelituji), může po několika letech vývoje a správným přístupem a péči rodičů (či aspon jednoho), v pubertě patřit mezi nejzdravější a nejnadanější...