Já jsem měla na vysoké takovou kamarádku, která měla tenhle problém (když jsem ji pozorovala, jak se někam vypravuje, pochopila jsem, že to je fakt lehká mozková dysfunkce na úrovni dyslexie, dyskalkulie, pojmenovala jsem to dystemporie :D) Jenže ono to člověku dost komplikuje život, už na té škole, a co potom dál v práci. Nevím, co s ní je teď, kde pracuje a jak se jí daří (poslední zprávy byly, že je na mateřské, takže počítám, že si tam práci s časovým rozvrhem dvakrát nenatrénovala), ale v té škole to občas čítalo i historky, jak nějakou zkoušku dělala na dvakrát ne proto, že by neuměla, ale že nezvládla dorazit, a podobně. Byla bych za, řešit to způsobem "mám problém a snažím se s ním pracovat tak, aby pokud možno nebyl příliš vidět", a ne "mám problém a vy se s tím smiřte".

ADD: ale to já klidně věřím, ovšem nic to nemění na tom, že někdy to nevadí a někdy to člověku naruší úplně všechno. Například když jsem musela vézt syna na skautskou výpravu někam do pekel horoucích, protože tchyně, která měl přijít pohlídat menší dítě, zcela bohorovně dorazila o hodinu a půl později a já ho nemohla odvézt na sraz na nádraží. Věř mi, že mi bylo úplně fuk, jestli to udělala schválně nebo jestli si nemůže pomoct.

ADD: ... věřím, ale představit si nedovedu :-D U vás bude neštěstí, že se v tom doma podporujete. Kdyby byl jeden včasnochodič, časem toho druhého spacifikuje :-))

ADD: tohleto je moje tchyně, resp. potažmo s ní je pak taková celá rodina. A ne, ještě jsem si na to nezvykla a nezačala jsem velkoryse přehlížet, že když řekne, dorazím v deset ráno, znamená to, že v půl třetí odpoledne tu bude jak na koni a ještě se bude tvářit ublíženě, že já jsem naštvaná. Sere mě to tak nějak furt stejně. :-/

ADD: taky nechodím spát před půlnocí, ale přesto normálně jako rodina fungujeme tj. děti jsou v osm ve škole - já osobně tedy raději pracuju od devíti, ale holt ne vždy to jde
pravda, rána jsou maximálně racionalizovaná tj. vše je předem připravené od vybavení na celý den po oblečení, neexistuje, že bysme se ráno courali, je snaha všechno provést na max. rychle tj. abychom mohli vstávat co nejpozději....ale prostě v sedm je to už nezbytné....

OMNIHASH: kdybychom mluvili o šesté, tak bych s tebou souhlasila, ale v osm už i běžná sova dokáže někde být.....chce-li