• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SMAGUEmateřské školy
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    IORETH: uá! změna školky - když ne teď, tak příští rok?
    IORETH
    IORETH --- ---
    ILLUZE: Jsme v dokonale dobrých rukou.
    ILLUZE
    ILLUZE --- ---
    IORETH: Bohatstvo... Tak hlavně že paní učitelky ví, co je pro vás nejvhodnější...
    DRIZZT
    DRIZZT --- ---
    KAERI: Velká gratulace ke zisku školky! Jak často bude K1 chodit?
    IORETH
    IORETH --- ---
    Adaptace, bože. Taky musím ulevit pocuchaným nervům.

    Naše mladá chodila loni do soukromé školky, kde ani jednou neudělala ranní na-mámě-visící scénu, ani jednou neplakala, že chce maminku a jen jednou se stalo, že se ze spaní vzbudila s pláčem, protože se jí něco zdálo. Pokud ve školce plakala, tak čistě z důvodů typu "srazily jsme se s Alenkou hlavama."

    Tohle všechno jsem učitelkám říkala, několikrát, v různých obměnách. Marně. Adaptace je povinná a co kdyby to špatně snášela. Další důvody jsou jiná školka, jiné děti, jiné hračky. První den jsem si tedy s Pavličkou hodinu hrála v neuvěřitelně hlučném prostředí narvaném rodiči a řvoucíni dětmi, a překvapivě, Pája se ke mně hodně tulila. Nelíbil se jí hluk a je to přirozený tuleň. Učitelky to vyhodnotily jako horší adaptaci, takže další den nanovo, jen na hodinu a půl. To už rodiče na chvíli odešli do šatny. Pája, překvapivě, neměla žádný problém, kromě toho, že nechtěla s ostatními dětmi cvičit, páč je dosti svéhlavá. Opět prý horší adaptace. Dnes je tam už sama a musela jít domů už o půl jedenácté, protože jinak by do oběda asi zhynula, nebo co.

    V minulé školce jsem tam s ní byla první den půl hodiny a pak tam byla asi hodinku sama, druhý den tam byla sama do jedenácti (bez problému), pak onemocněla a po nemoci už rovnou ve školce spala. Bylo jí o rok míň, byla bez zkušeností a neměla žádný problém.
    Já chápu, že rodiče jsou různé a některé i blbé... Ale učitelky by mohly používat aspoň uši, když už ne hlavu.

    Do téhle školky chodí i starší Ríša a ten má učitelky skvělé - nikdy jsem neměla problém se domluvit, navzájem se respektujeme. Pro ty Pavliččiny marně hledám vhodný výraz. Byrokratická demence. Ignorance. Neuvěřitelná tupost. Pro ilustraci: Pája opět strávila většinu léta se zánětem kyčlí, teď je ve fázi rekonvalescence (může chodit, ale ne moc dlouho a neměla by moc divočet). Ptala jsem se učitelky, jaký mají naplánovaný program, jestli budou jen na zahrádce, nebo půjdou ven na procházku (na zahrádku Pája může, kdyby šli na procházku, tak bych ji raději nechala doma). Učitelka je pravděpodobně Turingův stroj, který reaguje na klíčové slovo "nemoc," a to tak, že spouští program "vyžaduj lejstro." Strávila jsem deset minut tím, že jsem z ní páčila informaci o té vycházce. Deset totálně marných minut. Informaci nemám. Jediná reakce byly dokola opakované bláboly na téma "tak si sežeňte potvrzení od lékaře, že může chodit do školky a pak klidně ať chodí." Robot ukrytý za neproniknutelnou mlhou tuposti a ignorance.

    Po této příhodě se mi vybavila situace z doby před dvěma lety, kdy jsem byla ještě s Pájou doma a do školky chodil jen Ríša. Ríša chodí do školky rád a já nemám problém nechat ho ve školce tak dlouho, jak chce, pokud nemáme nějak daný program. Někdy na jaře začali chodit ven na zahrádku a Ríša mě požádal, jestli by tam nemohl zůstávat déle, že si tam rád hraje s dětmi. Šla jsem tedy za učitelkami, které tam zrovna byly (jedna z nich byla dnešní Pájina učitelka) a zeptala jsem se, v který čas bývají venku, abych věděla, kdy pro něj přijít. Informaci jsem dostala po několika minutách hovoru spolu s přednáškou, že dělám chybu, když nechávám syna rozhodovat o tom, kdy půjde ze školky (zvykne si na to a budu litovat; o takových věcech děti rozhodovat nesmí; až půjdete do práce, bude vám brečet; pobyt ve školce je náročný a dítě bude zbytečně unavené - čili, berte ho domů pokud možno po obědě). Moje argumenty, že Ríša dostatečeně chytrý na to, aby pobral, že až budu v práci, tak bude s vybíráním konec, a že není důvod odpírat mu kolektiv stejně starých dětí, pokud o něj jeví zájem (doma má jen batole, které mu boří duploprojekty), se odrazily od zdi tuposti a omezenosti.

    Před chvílí mi volala sousedka, která zrovna hlídá naše děti, že Papája ztropila scénu na chodbě baráku - válela se po zemi a řvala, že chce maminku. Poprvé v životě. Trochu přehrávala, ale jinak prý slušný, procítěný herecký výkon. Kromě spousty peněz a nervů, které mě celá tahle akce stojí a ještě bude stát, je to jediný viditelný efekt, který adaptační proces přinesl.
    HABRENKA
    HABRENKA --- ---
    ty jo, asi muzu byt fakt rada za nasi skolku, kde hned prvni den se ptali, kdy pujde domu... ze rodic ma pravo byt s deckem ve skolce pisou na strankach, ale nijak nezduraznuji a tyrat deti nejakym zvykanim a o to horsim loucenim je nastesti taky nenapadlo. Ale co tak ctu a slysim, tak je to dost bezna praxe a pro mne tedy desiva, jak pro rodice/ucitelky, tak vsechny deti. Dcera proste pochopila, ze je to skolka a zjevne mam stesti, prvni i druhy den brecela, ze tam chce zustat a tak jsem ji tam vcera nechala az do 4, napjata, kdy zazvoni telefon, at si pro ni prijdu... a co myslite, ve 4 rvala, ze nechce domu... tak uvidime, az pochopi, ze je to denne... (a rano se cuka, ze nikam nejde, samozrejme...)
    asi jsem holt matka herodes, prvni den jsem to obrecela, ze je tak velka a uz ji sezrala ta masinerie "kazdy den musis...", ale jinak... jsem rada, ze chape.
    GIOMIKY
    GIOMIKY --- ---
    Tak ty jejich slavný zvykací metody sou sice výborný pro ně, ale dcera je tím úplně rozhozená. Teď samozřejmě nechce chodit po obědě spát, jak byla zvyklá. Celý den nespí a večer je špatná. Ať jdou do háje. Takhle si to ulehčovat.
    KAERI
    KAERI --- ---
    Díky za diskuzi o zvykání, pomohla mi hodně si utřídit, jak to provedeme v pondělí. Původně jsem plánovala sednout si s Klárkou chvíli do třídy (nastupuje o týden později), ale dost jsem to přehodnotila. Zatím se teda (zaklepejme to) zdá, že masáž mozku celkem funguje. Dneska jsem zas pronesla něco jako "A půjdeš do školky jako velká holka?" K (spíš se zájmem než zděšeně): "Sama?" já (s úsměvem): "To si piš!" K (s úsměvem): "Jo!" Teda, nedělám si iluze, že až dojde na lámání chleba, bude takhle moc nad věcí, ale minimálně mě to trochu uklidňuje a víc věřím, že to nějak půjde. Opičí matka být nechci, zažila jsem si to na táboře z druhé strany a nic moc...
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    ELIZHANNAH: nechávám doma pouze se žlutou rýmou nebo hodně ošklivým a častým kašlem.
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    ELIZHANNAH: Ráno v šatně mu vykapu nos, aby co nejdéle vydržel bez smrkání, a jde. :)
    KATIA
    KATIA --- ---
    ELIZHANNAH: pokud to teda není tak, že mu to teče fakt furt, to ne...
    KATIA
    KATIA --- ---
    ELIZHANNAH: jenom s rýmou chodí, to by byl doma furt
    ELIZHANNAH
    ELIZHANNAH --- ---
    Řekněte mi, když má dítě jenom řídkou bezbarvou rýmu, necháte ho doma, nebo ho odvedete do školky i tak? Protože dneska mi došlo dítě s rýmou ze školky... tak přemýšlím, zda zítra dát či nedat. Potřebovala bych spíš dát, protože sama taky potřebuju k doktorce...
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    MADIETTA: přesně takhle se občas cítím "jako neschopná hydra", jejíž děti se nemůžou dočkat,a ž se jí zbaví. Na druhou stranu, když pro Tondu jdu, tak spustí takový nadšený pokřik a skáče mi do náruče, že mě ty pochybnosti zase přejdou. Asi si taky ode mě potřebujou odpočinout :-)
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    NIENNA: já jsem vypozorovala, že je určitá skupina matek, která je vlastně hrdá na to, že jejich dítě je na nich plně závislé a nedokáže bez nich samostatně existovat. Říkají "naše Pepička v té školce nemohla být, ona prostě bez maminky nedá ani ránu" takovým tím tónem, jako že "jsem tak úžasná matka, že se to dítě prostě ode mě neodtrhne", a na matky, jejichž děti tyto problémy nemají, hledí jako na neschopné hydry, od kterých to dítě radši uteče, než aby s nima bylo.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    NIENNA: můžou si za to samy, "naši" Martinu na ně, ta by s nimi zametla, nemají se sebou nechat tak vorat a nastavit jasná pravidla. Ony to budou napravovat měsíce a měsíce, ne rodiče.
    NIENNA
    NIENNA --- ---
    ILLUZE: Asi abych si moc nepískala....čekala jsem v šatně až mladá dojí a přijde za mnou...a přišla uplně a totálně v slzách... Tak jsem šla zjistit, co se stalo a jak... No, nezklamala - učitelka si myslela, že už odpolední sváču mám u sebe, tak jí tu její nedaly... a to na ni bylo moc (ano, jídlo je velmi důležitá věc). No, vrátila se s pro ni s učitelkou a zase usměvavé dítě... :-)

    Ale učitelek je mi líto - děti prý plakaly (trochu), neposlouchaly (vůbec)... Učitelky vypadaly dost vyřízené...
    NIENNA
    NIENNA --- ---
    MARKYSHA: To nevím... :-) A ptát se jí nebudu - znám jí z hřiště a dost se jí vyhýbám...nějak to není má krevní skupina... :-)
    Ale umím si představit, že to byl nápad někoho jiného (tchýně, manžela) a ona teď dokazuje, že to FAKT nejde... Ale to je fakt jen má fantazie... :-)

    SARGO: Mě to za chvíli taky nechá zcela chladnou...ale dnesa je to "poprvé" no... :-) Fikaný je, že já na ten kus zahrady, kam chodí Lenky třída nevidím... :-)

    TAPINA: Také tu mám čisto... :-) A až si Lenku za chvilku vyzvednu, tak ji dám spát, takže to i chvilku vydrží... :-). Ale nějaký velký generální úklid plánuju až na příští týden... a pak dál.... (praktické využití volného času).
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    NIENNA: Za svou první odpolední během tohohle školního roku (první celé dopoledne bez dítěte) jsem vygruntovala byt jako za posledních pár let ne :o) Ale plánuju si to takhle pravidelně, konečně bude prostor pro nějaký systematický úklid.
    SARGO
    SARGO --- ---
    NIENNA: Koukám z okna na školku a když jsou venku, ten jekot sem doléhá. Ale chodíme do jiné a kus dál. Stejně jsem při povědomém řevu vybíhala :-D Ale mám tu výhodu, že časem naskočil postoj "to je ale krásný, že to zaručeně není moje" :-D
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam