BEBERA: No, nejsou tam :-) Jeden chlapeček, o kterém jsem doma slyšela velmi často, tam byl tři roky. Dokonce byl důvodem, proč syn do školky nechtěl chodit, ve dveřích se otáčel, když ho viděl, nebo začínal brečet. A nebyl sám. I tak se ale učitelkám dařilo pracovat velmi dobře jak s ním, tak i s ostatními dětmi ve vztahu k němu. Skutečně jsem je obdivovala, protože to muselo být dost náročné. Povolaly i psycholožku, která párkrát byla se všemi dětmi, několikrát jen s vybranými a byla dostupná i rodičům k případným konzultacím. A já jsem byla moc ráda, že jsem viděla, jak k takovým "sígrům" taky lze přistupovat. Vyskytují se skoro ve všech kolektivech, takže na ně narazíme ještě vícekrát. A kde je psáno, že někdy nebude takovým sígrem někdo z našich dětí. I když se samozřejmě snažím dělat maximum pro to, aby to tak nebylo.

LORAIN: V tom případě tam žádné sígry nemáte. Protože takového sígra poznáš ne tak, že si stěžuje učitelka, ale proto že o něm v jednom kuse slyšíš od dětí - dnes mě G. bouchnul do hlavy, dnes mě zezadu strčil, až jsem spadl, dnes škrtil Vítka. Denodenně něco. Plus s očima navrch hlavy vypráví o tom, co dělá ostatním dětem.