BEBERA: No, nejsou tam :-) Jeden chlapeček, o kterém jsem doma slyšela velmi často, tam byl tři roky. Dokonce byl důvodem, proč syn do školky nechtěl chodit, ve dveřích se otáčel, když ho viděl, nebo začínal brečet. A nebyl sám. I tak se ale učitelkám dařilo pracovat velmi dobře jak s ním, tak i s ostatními dětmi ve vztahu k němu. Skutečně jsem je obdivovala, protože to muselo být dost náročné. Povolaly i psycholožku, která párkrát byla se všemi dětmi, několikrát jen s vybranými a byla dostupná i rodičům k případným konzultacím. A já jsem byla moc ráda, že jsem viděla, jak k takovým "sígrům" taky lze přistupovat. Vyskytují se skoro ve všech kolektivech, takže na ně narazíme ještě vícekrát. A kde je psáno, že někdy nebude takovým sígrem někdo z našich dětí. I když se samozřejmě snažím dělat maximum pro to, aby to tak nebylo.

LORAIN: V tom případě tam žádné sígry nemáte. Protože takového sígra poznáš ne tak, že si stěžuje učitelka, ale proto že o něm v jednom kuse slyšíš od dětí - dnes mě G. bouchnul do hlavy, dnes mě zezadu strčil, až jsem spadl, dnes škrtil Vítka. Denodenně něco. Plus s očima navrch hlavy vypráví o tom, co dělá ostatním dětem.

BLLUE: V tomhle si cením přístupu "naší" školky, kde nejsou zlobivé děti a tím pádem ani sígři. Všechno, co děti dělají, se řeší aktuálně bez vazby na chování/jednání jiné (předchozí) a prostě se jen některé děti v dané chvíli chovají tak, jak by zřejmě neměly. Řeší se jednotlivé případy a nikdo nemá nálepku zlobivého dítěte. Takže když mi syn před paní učitelkou vypráví, že spolužák David je zlobivý, paní učitelka zasáhne v tom smyslu, že ve školce žádné zlobivé děti nejsou a že někdy je třeba si vysvětlit či stanovit pravidla nebo si připomenout, jak by se lidé měli v dané chvíli/situaci chovat. S rodiči se komunikuje například nadužívání nevhodných slov a jiné věci, které školka ovlivnit nemůže. Jinak je více méně pravidlo "nežalovat" rodičům ale spíš řešit dané situace na místě sami. Jako matka tento přístup velmi vítám, být pedagogem, sost možná bych na to v některých případech neměla dost sil :-)

BLLUE: já chápu, že školka a rodiče musí komunikovat, ale tohle "žalování" mi přijde fakt na nic....jak má jako rodič řešit, že dítě v deset dopoledne strčilo do Venouška a ve dvě zbořilo Emičce kostky ? To přeci musí řešit učitelky na místě....ten kluk už si to ani nepamatuje natož aby se kvůli tomu nějak kál a vzal si z toho ponaučení ! tím spíš, pokud to tobě nedělá, tak je asi problém jinde....třeba v rozdílu tvoje autorita versus autorita učitelek