HABRENKA: Jak nasala KAERI, nenechala bych se zatlačit do defenzivy, ale nezahajovala ofenzivu. Já osobně bych se snažila hrát na to, že JÁ jsem pánem situace, ne ona. Ona se mnou chce dobře vycházet a já mám taky páky a odhodlání na to, udělat jí ze života peklo. Hodně dělá, co si necháš líbit. Není špatná strategie "otevřených dveří". Tedy - necháš si všechno vyčíst, se zájmem nasloucháš a nezpochybňuješ, nereaguješ jinak, než neutrálně (nasloucháš). Až litanie skončí, zopakuješ, co jsi slyšela (nezdravím, chodím pozdě). Stále nezpochybňuješ, naopak vyjádříš lítost nad tím, že ONA to tak vnímá, že si tě tak zapamatovala (nekonfrontační tón). Nicméně ty jsi si jistá, že jsi přišla pozdě pouze dvakrát a jistotjistě zdravíš - takže je jistě někde pouze komunikační chyba, nikoli chyba v jedné z vás dvou, nebo v systému. Bohužel chodíš přesně, s tím se nedá nic dělat, mrzí tě způsobené komplikace. Jestli má dobrou vůli, bude taky chtít vyjít z konfliktu do rozhovoru. Jestli ji nemá, nenaděláš nic. Ale NENECH se do konfliktu (otebřené hádky, emocí) zatáhnout. Tihle lidi (co se rádi hádají) v tom umí chodit, dělají to dnes a denně - na tomhle poli na ně nemáš, jsi hodná nekonfliktní osoba. Musíš je dostat na svoje pole - na pole argumentů a slušného chování - tam máš na vrch ty.
Ale přeju hodně pevné nervy - je to dost oo racionálním myšlení a schopnosti zachovat chladnou hlavu. Já se trénuju na sousedce :-)