BONEMINA: Velvarská podobně, děti po obědě spát nikdo nenutí, jdou si lehnout, ale když neusnou, můžou si buď něco tiše prohlížet, nebo si u stolečku tiše kreslit a podobně. Můj mladší syn byl nezvedené zvíře, když neusnul, tak prudil, takže ho učitelka vždycky brala do třídy, kde byli předškoláci, kteří už spát nechodí, tam si v naprosté většině v klidu hrál. To všechno jsem moc oceňovala.
Dál jsem ve Velvarské oceňovala maximální flexibilitu, na všem se šlo domluvit, když člověk třeba potřeboval přivést dítě později (už i tak mají velké rozpětí ranního příchodu), domluva byla možná i ohledně jídla, oblékání, všeho.
Jinak si vzpomínám, že jsme Velvarskou jednoznačně vybrali na základě osobní návštěvy, hned u dveří na nás dýchla tak příjemná atmosféra, prostě měli jsme z toho strašně dobrý pocit, a ten se za celou dobu nezměnil.