DINEN: máme to podobný, šli jsme tam první rok prvního dítěte a pak už ne. Ta učitelka, se kterou jsem ze začátku měla takové problémy a stresy, je nyní můj velký spojenec v boji proti bývalému. Ono není všechno černobílé. Třeba ta naše úča si ze začátku drezíruje nové děti i rodiče a pak dá pokoj. Hlavně si to tak neber.
JANOCKA: to si sedne, já první rok u syna měla pocity nevolnosti, když jsem ho měla vyzvedávat, co zas uslyším a párkrát jsem se i rozbrečela a nakonec se s ním těžko loučili a radostně se s ním zdraví, když s ním jdu vyzvednout mladší dcerku.

SEVERINE: tak klidně do SZ, jestli je to tajný.

NIXMA: nenosí si pyžama, jen polštářek, zřejmě jen odpočívají. Alenka teda po obědě ve školce spí (doma teda ne), Tonda nespal a mohl si tiše hrát.

VENIKA: přesně! taky jsem si připadala jako jediná workoholička, která vyzvedávala poslední dítě.

JANOCKA: a náhodou nemáš tu školku v Praze? To bych byla zvědavá, kdo je na tohle vybavenej a jak to dělá. A před učitelkama smekám, jestli to dávají se ctí.

JANOCKA: A probíralas to s nima - že a proč sis je vybrala a dáváš jim důvěru? A jak přesně vypadá to tvoje "divoké" (taky jsem mívala podobný poznámky v ŽK) - co s ním pozoruješ doma / venku? Ony se děti téměř nikdy nechovají úplně stejně doma a ve školce. Pokud to "divoké ve školce" znamená, že během celého oběda pobíhá okolo stolů a není jak se s ním domluvit, nebo třeba hází svačiny ostatních dětí do vody, když se začne nudit - tedy vyžaduje asistenci - tak bych tomu i rozuměla.

No, uvidim. Objednala jsem ho k psychologovi, abych kdyztak mohla necim argumentovat.
On ho rozjizdi hlavne ten velky kolektiv, ale ten bude ve statni skolce vzdy.
A taky se prestavam tolik ucitelek ptat. Jsem snadny terc pro jakykoli jejich natlak.

JANOCKA: moje velmi divoké dítě ze školky kdysi vyhodili, jako jako nepřímo, ale vcelku jednoznačně. My už ho tam pak stejně nechtěli nechat, v jiné státní byl v pohodě.

JANOCKA: To je teda fakt smůla :-( Myslím si teda ale, že z takové školky by ti ho rozhodně neměli vyhodit. Naopak, pokud je i na ně takový oříšek, že si na něj musí stěžovat hned po pěti dnech, by ho měli brát jako výzvu a snažit si s ním poradit. (ideálně bez toho, aby tím stresovali rodiče) Nebo, protože ho znáš nejlíp, zřejmě víš, jak na něj v různých komplikovanějších situacích, mohla bys jim trochu poradit nebo je nasměrovat. A oni třeba později, až zjistí, co na něj platí, poradí tobě.

Mam extremne divoke dite. Ted nastoupil poprve do statni skolky a hned po prvnich 5 dnech na nej slycham kazdy den stiznosti. Je to strasne deprimujici. Muzou mi ho ze skolky vyhodit? On uz strasne potrebuje a touzi po kolektivu.

NIXMA: zjevně školku od školky jiné, i v pravěku moje nespavé dítě spát nemuselo, druhák naopak spával až do doby, než šel do školy, ale co vím, kdo nespí, může si potichu hrát.

DINEN: ty schůzky jsou pro mě vždycky esencí zoufalství, ale životně povinné nejsou, chválabohu. Jak můžu, vyhnu se tomu. Zatím dobrý, v červnu byla v té době školní akademie osmiletého, teď v září musím na teambuilding a muž bude vyzvedávat dvě děti a tohle už by nedal.

Já si pamatuju, že se vždycky dlouhé předlouhé minuty hlasuje o tom, zda příspěvek SPRŠ bude 550 nebo 500 na půl roku. A v jaké frekvenci se to bude platit.

Jak to máte ve školce s každoroční schůzí SRPMŠ? Je povinná? A je přínosná? U nás je sice účast všech rodičů životně nutná, ale celá akce mi připadá totálně nepřínosná...

- Skoro stovka lidí se vecpe do místnosti, kam se tak tak vejdou.
- Podepíšou prezenčku a stanovy. (Není čas si je přečíst, takže člověk jen tak tiše doufá, že nepodepisuje souhlas s vlastní vivisekcí nebo tak něco :D)
- "Zvolí" se noví zástupci za ty, kteří odešli. (To jest, paní ředitelka přečte hrst jmen a všichni poslušně zvednou ruku, že s nimi souhlasí.)
- Více či méně chaoticky nám předhodí přehršel informací. (Je ale často problém si je zapsat, protože i vcelku klidná skupina přece jenom produkuje nějaký šum a paní ředitelka není rozený řečník :)

Snaha o nějakou diskusi nebo podněty je víceméně marná (zkoušela jsem) - moc lidí, většina tam vůbec nechce být a dost spěchá, aby tam tedy už nebyla. Pokud chce někdo něco fakt řešit, musí si paní ředitelku pak odlovit extra...

Jediná pozitivní věc snad je, že rodiče na tu hodinku stmelí pocit "společného znechucení" :D

Je to standardní? Nebo to někde umí i líp? :)