KLAIR: Jeste je mozny, ze je typ jako nas syn, kterej je proste nejradsi na svete s nama.
Od dvou chodil do soukromych jesli, mala skupinka, ucitelky skvely. Nejdriv nadsenej, pak mel klasicky po mesici obraz, protoze pochopil, ze to neni vylet dvakrat tydne, ale pravidlo. Ale tak po dvou tydnech zas v pohode, jen vzdycky rikal, ze chce byt radsi doma a do skolky nechodit.
Ve ctyrech nastoupil do velke statni skolky a mel absolutne hladkej prechod, tesil se, ani jednou neplakal, nic. A letos, ve skoro peti, mel znova propad, kdy se kazdy rano hroutil a plakal muzi pred skolkou, ze nechce. To stejny pred krouzkem, kam chodi rad.
On proste vzdycky rekne, ze chce byt radsi doma s tatou a hrat si. Pritom deti miluje, na hristi se s nekym skamaradi asi za pet vterin. Ale byt s nama je nejvic. A tipuju, ze sourozenec, kterej doma zustava, by ho v tomhle rozbil uplne.