PROMETHEA: tady byla řeč o tom, že z předškolního vzdělávání by měly být, i po znovuotevření školek, po dobu pandemie vyloučené děti z rodin, kde jeden z rodičů aktuálně není zaměstnaný (ať už proto, že čerpá MD/RD na mladší/ho sourozence, OČR na starší/ho sourozence, nebo je nezaměstnaný).

PROMETHEA: ještě doplním, že asi všechny rodiny by zvládly po neomezeně pečovat o svůj počet dětí. ale pracovat u toho paralelně z domova už dlouhodobě zvládnout nejde.
já to vidím u nás v práci. pro bezdětné a lidi s většími dětmi se ve druhém lockdownu téměř nic nezměnilo. (ale aspoň mají pochopení)

MOTYLEK: holky už všechno napsaly...
samozřejmě umíme všichni a všechny vyřešit krátkodobé výpadky škol a školek. před covidem to byly i klasické “rýmičky”, kdy děti třeba půl roku do školky nejdou. ale to se nedalo srovnat s pandemií, která trvá už rok. Ve spoustě rodin ty výpadky pomáhali ustát prarodiče, kteří minimálně loni na jaře (a ještě letos na podzim) také nepřipadají v úvahu. mít teď malé děti (školka a první stupeň) a muset k tomu pracovat, přičemž často to může být tak, že jen jeden z rodiny může být na HO, fakt výhra není. Už to postupně (alespoň tady v DE) uznává i politika. Nehledě na sociální a psychické následky u dětí, hlavně těch znevýhodněných.
Tvoje argumenty bych chápala, kdybys byla šedesátiletý chlápek, který se nikdy pořádně o děti nestaral. Od ženy s dětmi (sice odrostlejšími) bych takový názor nečekala. I v téhle oblasti je ještě dlouhá cesta, než se ženy začnou vzájemně víc podporovat a ne si navíc podkopávat nohy.

MOTYLEK: žijeme v 21.stoleti v něčem co přes všechny výhrady má charakter sociálního státu. máme tu nějaký systém opory a pomoci v nouzi - v nemoci, živelné katastrofě či stáří nebo té péči. platíme daně a z nich se tenhle systém podporuje - vzájemná dohoda mezi lidmi a státem. někdo víc platí a méně čerpá, někdo naopak, a dohromady je cílem tu společnost nějak stabilizovat. zajistit, že dítě navíc nezůstane hladové na ulici nebo že si ho někdo nevezme na náhradní orgány nebo nepůjde někde dřít do služby za byt a stravu. výsledkem je celkem bohatá a vzdělaná společnost. kdyby platilo to, co říkáš ty, tak rodič vezme dítě ze školy a pošle ho do práce, takhle to dřív prostě fungovalo (a i dneska to některé rodiny takhle řeší, ale je jich drtivá menšina a týká se to mladých 15+). naštěstí v té době nejsme a můžeme se s klidem rozčilovat nad tím, že veřejné služby mají fungovat pro všechny stejně a každé dítě má mít rovné šance na vzdělávání.

MOTYLEK: Zena?? Nechybi ti v te rovnici nekdo?

Ano, tohle me teda vytaci do bela :D

ANTIHERO: vnímám to dost podobně jako ty...celý lockdown se mi absolutně nedaří nahradit:

1) opravdovou povinnost
2) pravidelný režim
3) cizí autority
4) spontánní hra s kamarády ve svým věku
5) kvalitní náplň dne

Opravdu se snažím to nějak zvládat (žena maká, já mám zavřeno skrz covid), ale mám při tom na krku mimino, který mi do mých představ vesele hází vidle...Výsledkem potom je že dcera (6), která výše uvedené body potřebuje jako sůl se denně kolem 15h mění v neřízenou střelu (přetažená, otrávená, rozjívená). Prostě jít na dvě hodiny na procházku do lesa s fotrem, ti lítání s dětma dlouhodobě nenahradí (tolik známých co by bylo ochotných navzdory opatřením se sejít a nechat ty děti vyblbnout zase nemám)...

Myslím si že to s "umět se postarat" nemá co dělat...

MOTYLEK: něco jsem chtěla napsat, ale ony to předřečnice už řekly za mne.

Spíš se ty zamysli, proč tě to tak triggeruje - ten problém nebude v těch ženách, které se rozhodly pro další dítě s tím, že se spoléhaly na normální fungování věcí, ten bude někde v tom, co nemáš dořešené sama v sobě.

MOTYLEK: já mám taky pocit, že jsi úplně mimo realitu. kdyby tahle blbá situace trvala týden, dva, měsíc...ale už to trvá rok, konec v nedohlednu a jasně školky nejsou celou dobu zavřené, ale školy ano až na drobné výjimky, mnoha lidem se hroutí živobytí. já osobně si takovou situaci naprosto neuměla představit natož se na ní připravit. pokud ty jo, tak smekám před tvou představivostí.
každopádně v téhle situaci je ideální děti nemít nebo je mít aspoň větší...třeba jako mám já nebo ty. ale menší se "nehodí", takže co...mají je rodiče zavést do lesa nebo je popotahovat, aby rychleji vyrostly ?
tvoje moudro o počtu dětí se hodí možná a to možná podtrhuju do "běžných" časů a podmínek. ovšem my teď žijeme v hodně nenormálních podmínkách a mnoha lidí se to dotklo daleko víc, než že jsou jen otrávení, že nemůžou na chalupu nebo k moři.

Požadavek "má mít jen tolik dětí, o kolik se může postarat" mi přijde opravdu mimo, pokud je člověk v situaci, kdy má práci, bydlení a fungující rodinu a žije ve státě, který je nějakým způsobem stabilní a s fungující podporou. Když to dovedu ad absurdum, tak s myšlenkou "a co když se zhroutí státní podpora" bych pak musela kromě uzavírky školek správně počítat třeba i s tím, že nebude fungovat zásobování potravinami (kolik brambor dokážu vypěstovat na zahradě, abych uživila rodinu?) nebo že vypuknou občanské nepokoje (mám dostatečně velký sklep pro celou rodinu?) Navíc i za normálních okolností je přece tolik neočekávaných situací, které mohou do toho plánovaní hodit vidle - jedno dítě se narodí postižené a potřebuje mnohem víc péče (kolikrát už jsme tady řešily, jak náročná může být i "pouhá" porucha učení?), partner přestane fungovat, rodina přijde o zdroj obživy, atd.

Myslím, že jsem tady psala, že jsem v pololetí v naší ZUŠ platila školné za někoho, kdo by jinak dítě musel odhlásit, protože mu kvůli covidu došly zbytné finance. Podrobnosti samozřejmě nevím (anonymita), ale z té komunikace se ZUŠ mám dojem, že to byla normálně zajištěná rodina, kterou prostě vyčerpal rok bez příjmu. Tohle se fakt nedá předvídat.

MOTYLEK: jasne, a co kdyz ti pak treba umrou rodice, nebo manzel, dostanes rakovinu nebo ataku psychicke nemoci, prijdes o nohu... proste se radikalne zmeni situace a cos predtim zvladal, ted nemuzes. co pak? euthanasie ditete?

MOTYLEK: Když se dítě nedostane do státní školky, je možnost umístit ho do soukromé. Za celých skoro 9 let, co mám nějaké děti, je tohle opravdu první situace, kdy je do školky dát nemůžu, když potřebuju.

POZITRON: starsi ma 3 a pul, mimina 5 mesicu. Starsi se krasne zapojil do skolky bez jakychkoli stesku, ma tam kamarady, az na vyjimky se tam tesi. Takze tedka doma fnuka, je protivnej, nevybitej, nezabavenej. A ja jenom dokola opakuju co budem delat, az mimina usnou, ale ve vetsine pripadu na to nedojde, protoze usinaji spatne a spi doma jen 30min. Navic priznavam, ze nemam uplne vlohy na "tvoreni", malovat neumim vubec...tak je mi ho lito. Jezdila mi vzdycky na par dnu pomoct mama, abych se starsim mohla byt obcas sama, ale zije mimo okres, resp. kraj, takze smula.

Kdyby aspon clovek vedel, ze je to na 3 tydny nebo jinou jasne danou dobu, budu s tim vnitrne vic ok. Ted uz se jenom klepu, at zacne byt aspon trochu teplo a budem moct vic na hriste nebo ven.

No ten tvuj rozestup je urcite taky narocnej, najit neco, co zabavi oba, prip. vysetrit cas jen na starsiho...chapu a soucitim.

Nechci, aby to vyznelo, ze si stezuju. Situace je narocna pro vsechny. Mame tri zdrave deti, jasne, ze se postarame. Jsou na tom hromady lidi mnohem hur. Ale pausalni komentare ala motylek me trosku tocej.

ANTIHERO: "Ste si neměly pořizovat děti, když se o ně nechcete starat" 3 2 1 "konec světa, dnešní ženy odkládají rodičovství... konec světa 2, nízká porodnost, co bysme tak asi mohli udělat..." joo, víc naložit matkám!

A já si ty dvojčata taky pořídila schválně, abych teď měla doma na hrbu tři malé děti. Mám na toho školkového samozřejmě spoustu času ho denodenně rozvíjet...

PROMETHEA: přesně. jiná situace panovala tak cca sto let zpátky ;-) akorát tehdy byla docela běžná dětská práce!