Pro MORTWYRTHA: Ahoj, měla jsem podobný problém v kavárně na Vinohradech, kde jsem dělala. Byla to malá kavárnička, takže ten kdo první odemykal a poslední zamykal jsem byla já jako barmanka... Já se teda leknu skoro všeho, ale zase jsem ledacos zažila na to, abych hned srala strachy z každýho stínu pod dveřma. Jenže tohle bylo teda silný kafe i na mě! Prvních pár měsíců jsem byla zabraná do nové práce natoli, že jsem nic nevnímala, ale když jsem se pak uvolnila, začalo se to projevovat: pocit, že mě někdo zezadu upřeně pozoruje, že za mnou někdo chodí, klepání na zadní dveře, které vedly do baráku, pohybující se stín pod dveřmi (to mě ničilo totálně!), tupé rány z vedlejších místností, občasné žuchnutí za zadními dveřmi,... bylo toho mraky, ke konci už jsem se setkávala s jasnými znaky: otevřené dveře, které byly předtím zamčené, tichý smích, tlumené mumlání... Pracovali jsme tam s psychicky postiženými lidmi, byl to skvělý projekt, ale tohle mě děsilo. NEJHOŠÍ PRO MĚ BYLO ZAMYKÁNÍ, KDY JSEM POTMĚ MUSELA CELÝ LOKÁL PŘEBĚHNOUT A VYBĚHNOUT SCHODY KE DVEŘÍM! Stokrát jsem se zatajeným dechem čekala, že mě něco-NĚKDO- chytne za ruku nebo za nohu. Ke konci už se mnou zůstávali kamarádi do zavíračky nebo pro mě jezdil přitel či na mě čekal kuchař. A nebyla jsem jediná, kdo tohle pozoroval. A nemluvím zrovna o té části pracovníků s psychickými poruchami ;o). Jsem ráda, že jsem skončila a už tohle nemusím absolvovat. Na závěr chci dodat, že jsem se někde dočetla, že proti duchům pomáhá fialová- na baru jsem měla vždy zapálenou fialovou svíčku, nosila jsem u sebe fialový vonný váček s levandulí (ty jsem taky rozvěsila po celé kavárně) a na zápěstí jsem nosila uvázanou fialovou stužku. Přísahám, že jsem někdy vážně cítila, že TO chodí okolo mě...