DIVER: nikdy nevíš s kým přesně jsi v kontaktu. Nemáš nad ním žádnou kontrolu. Nic ti nezajištuje bezpečí. V metodě samotné je jen velmi málo ochran pro toho kdo seanci provádí i pro ostatní zůčastněné. Nedělá se ochranný kruh. Kruh z rukou je velmi snadné porušit a často se tak děje. Hodně seancí se děje ve tmě. Je to nebezpečná aktivita která dříve či později může poutat nežádoucí pozornost. Je to hra s ohněm.

S vymítáním je lepší počkat na odborníka raději než zkoušet použít amatérsky nějaký starý rituál vymítání. Člověk se musí chránit aby to bylo bepečné. Mít silnou vůli a vědět přesně co dělá aby bylo dosaženo plánovaného výsledku. Doporučil bych nějaké vhodné kuřidlo a to co tu už bylo popsané : světlo, talisman pro lepší pocit, posvěcenou sůl, vodu. A hlavně ! Vím že se to řekne snadno ale nejdůležitější je nebát se. Strach je v tomhle silnej katalizátor. Je lepší převést myšlenky na něco pozitivního a věnovat se své práci. My jsme Ti živí a hmotní. Máme plné právo tu být. Modlitba za pokojný klid té larvy by měla pomoct ať už je přítomnost z jakého koli důvodu. Hlavně s tím nebojovat. Držím palce:)

MORTWYRTHA: No vymýtání to vůbec, to by nedopadlo dobře, když to člověk neumí! Když jsme se přestěhovali do nového bydlení, strašila nám tu zbylá energie po romském dítěti. Chlapec byl sice vychováván ve slušné rodině a s láskou, ale prý měl často silné záchvaty vzteku. Ten nám tu zůstal a nedávál nám pár nocí spát, dokud jsem to tu nevyčistila za pomoci kamarádky krystaly, svíčkami a jak říkáš světlem. Anděly jsem nezkoušela, vida, to mě nenapadlo. Ke konci 3 dne pak naše kočka za strašnýho řevu v noci vyhrabala zpod kuchyňské linky klukovu fotku obličeje přes celou A4, jak se mračí. No na infarkt, kočka úplně jančila, tak jsme fotku spálily. A už máme pokoj. Ale byla to strašná noc, kočka řvala a prskala a hluboce vrčela, nešlo zamhouřit oka. No seděla jsem s peřinou na hlavě na posteli a ani jsem nedutala.
P.S.: kdo něco takového nezažil, nepochopí, nevěřím ale, že lidem tady bys připadala jako magor:o)

CARMEN: je to dost humus, jeste kdyz vis, ze jsi tam sama a ze tam MUSIS byt celou noc.. ja tam porad delam brigadne ale noci uz odmitam...ja mam proti tomu cerny turmaliny a kristaly - ale to jsem nemohla mit vsude a zabira to imho jen na slaby energie... mně pomáhalo dost čistit ten prostor světlem a poprosit anděly o ochranu... jenže ne pokaždý na to myslíš a ten strach tě zbavuje kontroly a moci nad situací, myslim, že vymítání atd je fakt jen pro silný povahy se silnym energetickym polem, kteří vědí, co dělají...ale zase tady nechci být za magora :)

Pro MORTWYRTHA: Ahoj, měla jsem podobný problém v kavárně na Vinohradech, kde jsem dělala. Byla to malá kavárnička, takže ten kdo první odemykal a poslední zamykal jsem byla já jako barmanka... Já se teda leknu skoro všeho, ale zase jsem ledacos zažila na to, abych hned srala strachy z každýho stínu pod dveřma. Jenže tohle bylo teda silný kafe i na mě! Prvních pár měsíců jsem byla zabraná do nové práce natoli, že jsem nic nevnímala, ale když jsem se pak uvolnila, začalo se to projevovat: pocit, že mě někdo zezadu upřeně pozoruje, že za mnou někdo chodí, klepání na zadní dveře, které vedly do baráku, pohybující se stín pod dveřmi (to mě ničilo totálně!), tupé rány z vedlejších místností, občasné žuchnutí za zadními dveřmi,... bylo toho mraky, ke konci už jsem se setkávala s jasnými znaky: otevřené dveře, které byly předtím zamčené, tichý smích, tlumené mumlání... Pracovali jsme tam s psychicky postiženými lidmi, byl to skvělý projekt, ale tohle mě děsilo. NEJHOŠÍ PRO MĚ BYLO ZAMYKÁNÍ, KDY JSEM POTMĚ MUSELA CELÝ LOKÁL PŘEBĚHNOUT A VYBĚHNOUT SCHODY KE DVEŘÍM! Stokrát jsem se zatajeným dechem čekala, že mě něco-NĚKDO- chytne za ruku nebo za nohu. Ke konci už se mnou zůstávali kamarádi do zavíračky nebo pro mě jezdil přitel či na mě čekal kuchař. A nebyla jsem jediná, kdo tohle pozoroval. A nemluvím zrovna o té části pracovníků s psychickými poruchami ;o). Jsem ráda, že jsem skončila a už tohle nemusím absolvovat. Na závěr chci dodat, že jsem se někde dočetla, že proti duchům pomáhá fialová- na baru jsem měla vždy zapálenou fialovou svíčku, nosila jsem u sebe fialový vonný váček s levandulí (ty jsem taky rozvěsila po celé kavárně) a na zápěstí jsem nosila uvázanou fialovou stužku. Přísahám, že jsem někdy vážně cítila, že TO chodí okolo mě...

a co ma byt s tim kostelem v brandejse?

mne se nikdy nijak zvlastni nezdal totiz ;) a to jsem sla okolo x-krat

DEJZNIJEL: Lovecraft je spisovatel předevšim )).
[ H.P.Lovecraft - !! Crying for Del Toro, waiting for Cthulhu !! ]