KALIPH: mohl bys človíčku nastínit jaká pravidla? Já jsem se do toho nikdy neopřela skze nějaký instruktážní knížky, nic takovýho. Snad jediný, co mě kdy napadlo si přečíst byla Kabelák a to ani nebylo moc vo duchařině, takže tak. Jako děti jsme na to šli asi dost intuitivně a naivně. Nicméně s čistým svědomím a vědomím si myslim, že třeba náš činžák na Újezdě v Praze byl tzv. haunted house, což nesoudím jen dle dětských zížitků, ale aj od ostatních.... sousedi tomu říkali dům hrůzy. Zařvali nám tam tři lidi, sice staří, ale dva z nich našli na chodbě. Humus. Výtah si s náma dělal, co chtěl :) Těšila jsem se, až se odstěhujeme. Teď je dům takovejch deset let prázdnej, myslim, že se jednou propadne do díry a nebo by měl shořet. Nicméně.. jak řikám, nikdy jsme nedodržovali žádný pravidla, jen asi dobro v mysli. o mi vštěpoval otec. Který mi jednou vyprávěl, jak (on je takovej švihlej budhista) jak se rozhodl, že nám "pročistí" byt a s mantrou v zádech a takovym jeho upravenym "růžencem" chodil a chodil, celej večer celym našim bytem a zpíval. Popisoval jak zprvu, když vešel k sobě do pokoje, tak jakoby nemohl zpívat, procházel takovou vlnou a vstávali mu chlupy po celym tělě. Říkal, že to bylo dost nepříjemný, ale s každym opakováním to sláblo a sláblo až odeznělo. Já ten pokoj nikdy neměla ráda, jako malá.. jít tam pro něco večer, to byla bojovka. Jako když víte, že jsme na místě činu, nevíte jakýho, ale cejtíte to dusno a mrazivo. Jo dítě jsem si asi vymalovala hodně bubáků, ale taky si myslim, že děti jsou mnohem senzitivnější, podobně jako zvířata. Někde jsem četla, že kočky ulehaj k negativním polím a psy naopak. Já jsem kočkofil a celej život žiju s kočkama. Znamená to, že si spíš všimnu, že tenhle flek je blbej, než abych se někde rozplynuja, jak je tohle místo pozitivní?