TLUSTEC: to je teda pěkně strašidelnej příběh

TLUSTEC: vojenské tajemství..hmm..to já dávám přednost něčemu romantičtějšímu :))

TLUSTEC: to je pravda, zohavený dobytek mě nenapadl, ale máme tady dost svých démonů než abychom museli všechno svádět na mimozemšťany, zrovna tohle mi přijde právě podobný osudu Franklinovy expedice

tyet: necetl... divne ale je, ze piloti toho patraciho vrtulniku odmitli tela prevezt, bez dalsiho vysvetleni, a musela pro ne civilni. jako by tusili, k cemu doslo.

odstranena celist, chybejici jazyk, radioaktivita a letajici telesa - to jsou divne indicie, a nemohou mne nenapadnout pripady zohavenych dobytcat v USA... ze by tentokrat byli v nespravny cas na nespravnem miste lide?

TLUSTEC: nečetls Terror od Simonse? To bylo první, co mě napadlo, ten chybějící jazyk, mráz, sníh, zajímavá asociace

na youtube je plno videi, bohuzel i s fotkami z patraci akce.

reesha: podle mne existuje rusky polodokument i kniha, na toto tema.

TLUSTEC: proc tohle jeste nikdo sikovnej nezfilmoval?
uzasna vec, diky za post

podrobnejsi info: neco na dobrou noc pro milovniky trempingu. dodnes nevyreseny pripad, mnoho nelogicnosti, otazniku, a spatny konec.
http://www.environmentalgraffiti.com/news-dyatlov-pass

googlujte, jine popisy uvadi i fotky nalezenych, a ruzne dalsi divne detaily, napr. proc palili mokre urvane vetve, kdyz okolo bylo dost sucheho dreva - je podezreni, ze byli oslepeni

DIVER: zachytit "neco" je snadne, ale vyfiltrovat z toho srozumitelne slovo uz jekabala, a stale na hrane toho, zda nejde o filtrem zvyraznene harmonicke v nejakem selestu okolo. dve takove nahravky jsem ziskal coby originaly k znamym youtube-evp videim, a bez prohnani filtrem na nich neni nic prukazneho.

SKYPPER: to mi připomíná mojí spánkovou paralýzu. Akorát teda krom těch sluchovejch vjemů. U mě to šumí, hučí, šustí, jako když nějakej vichr žene listí... ten tlak je taky takovej, chvílema mám pocit, že mi sleze kůže z obličeje. :) a co se těch kompů týče, slyšela jsem o lidech, co to rušej :) dobrý, že ti to nevydrželo, čiže za mě by to bylo něco jako prokletí :D

taky se můžu podělit o jeden zážitek z období puberty (tak 15-18 let, už přesně nevim, je to už 10 let :) Míval jsem jeden čas období, kdy jsem míval sny tak reálné, až jsem nevěděl, jestli to nebyla pravda. Zdálo se mi, že ležím ve svém pokoji v posteli, jsem vzhůru, ale nemůžu se pohnout. Horší bylo, že jsem měl v pokoji starou prkennou podlahu a docela zřetelně jsem slyšel, že po pokoji někdo chodí a blíží se ke mně, jenže jsem nemohl otočit hlavou. Pak jsem ucítil, že to přišlo k mojí posteli a lehlo mi to na prsa...byl to strašně velký tlak, měl jsem pocit, že mě to úplně rozdrtí a nemohl jsem se vůbec nadechnout. Tím obvykle sen končil.
Nevím, jestli to byla jen noční můra, ale zdálo se mi to dost pravidelně, jeden týden se mi to zdálo každou noc...bylo to celkem náročné, protože jsem začal mít strach usínat a dokonce zhasínat světlo, byl jsem jak malej :) Nicméně po nějakém čase to zase začalo mizet a teď už se mi to pár let vůbec nezdálo, tak snad je to pryč.
A ještě jedna maličkost, která s tím možná souvisí - když jsem byl mladší, často se mi stávalo, že když jsem přišel k někomu na návštěvu a ten měl počítač nebo herní konzoli, tak mu začala dělat problémy...jednou kamarádovi dokonce vůbec nešlo zapnout PC, a když jsem odešel, tak se rozběhlo bez problému.

KALIPH: mohl bys človíčku nastínit jaká pravidla? Já jsem se do toho nikdy neopřela skze nějaký instruktážní knížky, nic takovýho. Snad jediný, co mě kdy napadlo si přečíst byla Kabelák a to ani nebylo moc vo duchařině, takže tak. Jako děti jsme na to šli asi dost intuitivně a naivně. Nicméně s čistým svědomím a vědomím si myslim, že třeba náš činžák na Újezdě v Praze byl tzv. haunted house, což nesoudím jen dle dětských zížitků, ale aj od ostatních.... sousedi tomu říkali dům hrůzy. Zařvali nám tam tři lidi, sice staří, ale dva z nich našli na chodbě. Humus. Výtah si s náma dělal, co chtěl :) Těšila jsem se, až se odstěhujeme. Teď je dům takovejch deset let prázdnej, myslim, že se jednou propadne do díry a nebo by měl shořet. Nicméně.. jak řikám, nikdy jsme nedodržovali žádný pravidla, jen asi dobro v mysli. o mi vštěpoval otec. Který mi jednou vyprávěl, jak (on je takovej švihlej budhista) jak se rozhodl, že nám "pročistí" byt a s mantrou v zádech a takovym jeho upravenym "růžencem" chodil a chodil, celej večer celym našim bytem a zpíval. Popisoval jak zprvu, když vešel k sobě do pokoje, tak jakoby nemohl zpívat, procházel takovou vlnou a vstávali mu chlupy po celym tělě. Říkal, že to bylo dost nepříjemný, ale s každym opakováním to sláblo a sláblo až odeznělo. Já ten pokoj nikdy neměla ráda, jako malá.. jít tam pro něco večer, to byla bojovka. Jako když víte, že jsme na místě činu, nevíte jakýho, ale cejtíte to dusno a mrazivo. Jo dítě jsem si asi vymalovala hodně bubáků, ale taky si myslim, že děti jsou mnohem senzitivnější, podobně jako zvířata. Někde jsem četla, že kočky ulehaj k negativním polím a psy naopak. Já jsem kočkofil a celej život žiju s kočkama. Znamená to, že si spíš všimnu, že tenhle flek je blbej, než abych se někde rozplynuja, jak je tohle místo pozitivní?

Když člověk dodržuje určitý pravidla, nic moc se mu stát nemůže. Samozřejmě to není tak pohodlný, jako tomu nerozumět, ale zase je to bezpečnější.

ZAQQUM: to s tim dětstvím bude nejspíš hrát nějákou roli... znám to sám od sebe když sem se díval na takový filmy,to hned vidíš v každym stínu obrys postavy,ještě dnes se mi stává že když se na takovej film podívám mam pak hrozný nucení si něco vsugerovat.taky ale tvrdím že něco takovýho jako duchové tady je a vsadim se že kdybych šel schválně na místo kde je jistý že nějákej bubák je tak se ho už nezbavim,mam z toho fakt strach a respekt

DEJZNIJEL: ale ano, taky myslim, že když se tomu člověk nevyhýbá, něco si ho vyhmátne. Jedna ženština mi jednou povídala, že jen nedobré věci se s námi chtějí spojit. Protože ty dobré nás nepotřebují. Svym způsobem mi to dává smysl. Takže proč se chtít spojovat s nějakejma chudákama :)

DEJZNIJEL: těžko říct takhle z hlavy :) možná je to dětstvím. Jako dítě jsem vyrostla dost samostatně, já a moje kamarádka, jme byly už od nějakých 6,7 let ponechávaný o víkendech spolu, rodiče se bavili někde u píva a my si měly dělat navzájem společnost. A co se strašidelnejch filmů týče a časopisu Hrom :)) našly jsme si s kámoškou velký zalíbení v bubákovinách. Dětská mysl je neuvěřitelná, někdy jsme se bály, až nám hrůza nedovolila dýchat, ale celý to bylo spojený s ohromným adrenalinem a zbavou. Upřímně...není dobrý nechat si malý děti po večer samotný dělat démonický šmouhy všade, kde se dá. A to mrazení v zádech, když jsem si čistila zuby před zdcadlem, že něco bdí za mnou, trval dlouho. Ale vyrostla jsem z toho.. nebo je to tim, že můj mozek zastínilo, zatížilo něco hlubšího než bubáci. Život sám. A jeho propasti a výsluní. Nějak to odeznělo. Jsem z čarovný rodiny, samá čarodějnice. Já se s radostí do ničeho neangažuju..... a celý to sílí s každou návštěvou nějakýho ezo veletrhu, kam někdy kvůli svý sestře zajdu. Když vidim ty lidi tam, je mi do smíchu, je to taková milá až hysterická parade, ale jejich přesvědčení je daleko za mojí hranicí chápání. Nicméně to je extrém. Když zůstanu nohama pevně na zemi, beze studu řeknu, že věřím, že je něco mezi nebem a zemí, nevadí mi, že tomu nerozumim, a asi se nesnažím porozumět. Nicméně různý zážitky a vzpomínky nejde vymazat a ani nechci. Už přes dva týdny se mě "blhvícotobylo" nesnažilo zatlačit do postele a mám opět klidný usínání... takže třeba jsem vedle jak ta jedle a nebo to odešlo pápá.