ono je pruser, ze optickej klam se jmenuje optickej klam proto, ze to prave cloveku jako optickej klam nepripada a zda se mu to normalni, dokud mu nekdo neukaze, ze to je optickej klam ;-)
jinak je to uz samozrejme dokazany, ze to je cely z kopce a je to jen optickej klam - klasicky mereni tema jejich tycema i pomoci GPS.
navic, kdyby to bylo zpusobeny nejakou gravitacni anomalii o ktere tam mluvila ta vysoce erudovana a jiste inteligentni pani ucitelka, tak by to jezdilo vsechno do kopce i z druhy strany a o tom tam nikdo nemluvil.

KAERI: to mi připomíná - já vím o kopečku, na kterém voda teče do kopce a volně puštěné auto se pomalu zastaví a je pak natahovaný nahoru , kuličky to samý apod... absolutně nepochopitelný, celej podvečer jsem tam řádila a zkoušela to a fakt mazec... je to cítit asi 100 metrů od toho kopečka, než se k němu dojede... ale už jsem necítila konec působení něčeho, když se z něj odjíždí dál... jen když jsem tam 2x jela, tak jsem to cítila, kde to začíná a to mi poprvé ani neřekli, kde to je. Normálně si toho člověk asi moc nevšimne, protože to neni nijak zajímavý a výjimečný místo, že by tam člověk zastavil. Je to kopeček mezi vesnicema, bohužel to je popsat takhle blbě, kde přesně to tam je, ale je to sjezd z dálnice 22 na Plzeň, obec Trubín. Fascinující mi přišlo to, že čim déle se např. auto natahovalo nahoru, tím větší intenzita a rychlost to byla. Normálně bych řekla, že je to optickej klam a že je to vlastně obrácenej kopec, kterej člověk jen špatně vnímá, ale koukali jsme na to i z dálky a není... a taky bych neměla 2x ten samej divnej pocit 100 metrů od něj. Co si o tom myslíte?

Strašením bych to nenazvala, ale...

Byli jsme s mužem a kamarády kousek od Vizovic, na kopci (místě na tom kopci??) jménem Klášťov. Kdysi tam bývalo nějaké hradiště, vypadlo mi, jestli bylo keltské nebo slovanské nebo jiné, ale myslím, že keltské. Dneska tam není vidět nic moc, jen jeden velký balvan, na který někdo později umístil železný kříž, a pár děr v zemi s kameny.

Poodešla jsem kousek od zbytku výpravy do jedné z těch děr se podívat. Nebylo na ní nic moc zajímavého, ale stejně jsem tam chvilku zůstala. Zničehonic, jak jsem tak stála, začaly mě hřát dlaně. Docela mě to udivilo - bylo časné jaro, místy ještě sníh, docela kosa, stála jsem ve stínu, slunce se ke mně skrz stromy vůbec nedostalo a nic jiného mě nehřálo, jen ty ruce a jen ta jejich část, kterou nekryl žádný rukáv. Fyzickou námahou to taky být nemohlo, protože jinak jsem se klepala jako ratlík. Nebyl to ale nijak extra nepříjemný vjem, tak jsem si řekla, že na to kašlu a vydala jsem se zpátky k ostatním.

V půli cesty mi zazvonil telefon, tak jsem to zvedla a s mobilem u ucha zamířila k tomu balvanu s křížem, kde seděl zbytek výpravy. Sotva jsem se přiblížila k balvanu, začal se mi signál rušit - slyšela jsem praskání a takové jako kdyby elektrické bzučení. Zkontrolovala jsem signál - všech sedm čárek (nehledě na to, že když mi haproval signál jinde, nikdy to takhle neznělo). Tak jsem zkusmo poodstoupila o kousek dál a všechno bylo normální. Celé jsem to zopakovala třikrát, pokaždé se stejným výsledkem.

Můj tip? Pozůstatek nějaké energie, ale ne nepřátelské. Na celém zážitku není nic moc děsivého, ale je to poprvé, co na mě nějaké místo působilo. Jsem na tyhle věci docela pařez, i když mě zajímají, takže pokud tam opravdu "něco" bylo a já si toho všimla, musela to být opravdu síla.

dneska na čt2 - Pološero - Tajemná místa
Dokument. Statek Pohádka je spojován s vraždami Ivana Roubala. Co je na tom pravdy, že jde o místo s temnými silami, jsme zjišťovali pomocí moderních přístrojů