moje babička je stará a nemocná ( silná cukrovka ), ale i přes to celkem vitální.. nemluví z cesty, pozná lidi kolem - prostě žádná senilita se nekoná. Je to pár měsíců co jen takk mezi řečí, jakoby se nechumelilo, řekla, že jí začínají vadit ty lidi v ložnici. když sme se jí ptali jaký lidi, tak řikala že kolikrát leží v posteli, čte si a když zvedne oči od knížky, stojí u její postele člověk. Zeptá se ho co tam dělá a at jde pryč, ale nekomunikuje s ní. Nebo jí nějaká ženská leží v poličce ( při váze dospěleho člověka by police určitě spadla ). Nebo jí někdo chodí kolem okna ( okno je do zahrady, takže by někdo musel být na pozemku baráku ). Když jsem se jí ptala, jak ty lidi vypadají, tak řekla že normálně jako lidi, jen mají místo očí prázdné důlky. Děsí mě to, neskutečným způsobem. Nevim jak to mám brát - jestli babička blouzní, mozek jí selhává, nebo jak je člověk starší je nachylnější k tomu, aby viděl a cítil věci co my ostatní ne? Jednu dobu jsem u ní bydlela a ten dům je sám o sobě hrozný. Kolikrát jsem tam slyšela divný zvuky, závany chladu.. prostě hnus :(