Spíš pro pobavení, než že bych tomu přikládala nějaký význam...
Minulý týden jsem na konečné zastávce tramvaje potkala paní nebo slečnu. Vypadala úplně normálně, slušně a čistě oblečená ženská zhruba o pět let starší než já (takže do senility daleko:). Měly jsme kousek společnou cestu, nikdo jiný tam nebyl. Tedy... možná...
Po několika vteřinách jsem totiž zachytila, že něco říká. Myslela jsem, že mně (šla jsem kus za ní), ale pak se ukázalo, že mluví s někým, kdo není vidět.
Jasně, normálka, mohla být vyšinutá a povídat si sama se sebou, takových už tu bylo... Jenže:
1. Byla u toho nadprůměrně věrohodná. Rozhovor (hádka) byl z její strany konzistentní, co se týče obsahu i formy a neverbální komunikace (otáčela se vedle sebe do prázdna - ten někdo šel evidentně vedle ní - a dívala se pořád do stejné výšky). Žádné zhupy, výkyvy, prostě souvislý rozhovor. Pár magorů už jsem viděla a slyšela, ale tohle bylo prostě jinačí.
2. Nikde ani vidu po jakémkoli mobilu, handsfree sluchátku, sluchátku obecně atp.
3. Na první pohled opravdu nevypadala jako někdo bláznivý/postižený.
4. Z nějakého důvodu, ačkoli nezmínila pohlaví, působilo to, že ten druhý je chlap. Taky když se po něm (?) otáčela, dívala se do větší výšky, než měla obličej.
5. Celé to na mě působilo hodně divně a úplně jinak, než když potkám někoho, kdo se duchem potuluje jinde.
Ještě mě napadlo jedno naprosto racionální vysvětlení, ale s tím počkám až po vašich případných teoriích :))