Další pokračování: odpoledne u nás byla švagrová a přišla s moc hezkým vysvětlením (v předsíni visí porůznu bundy a fantazie si doplňuje). Vzhledem k tomu, že to předchozí odpoledne jsem ze své bundy málem měla infarkt, znělo to moc hezky a pravděpodobně. Malá pak chytla horečku, důvod nevíme doteď, ale už to povoluje, zdá se. V noci jsem k ní vstávala a protože byla celá propocená, hodila jsem ji na stůl a jala se jí převlíkat pyžamo. Když jsem ji postavila, abych ji mohla líp vzít, podívala se opět do předsíně a řekla: "Neboj, neboj, pán, neboj." Znělo to, že mluví sama k sobě. Zkontrolovala jsem, co asi v tom úhlu může vidět, co by vypadalo jako pán. Vůbec nic. Rozsvícenou předsíň a holé stěny. A můžu si říkat dokola, že měla osmatřicítky... Co nám to doprčic chodí po bytě za chlapa, že ho nikdo jiný nevidí?