KEDRIGERN:
PULNOC: dovedu si představit jednu věc, ke které by to mohlo vést - a sice "když ta nešifrovaná data máte na discích my, tak my chceme taky". Tedy, naše komunikace stejně prochází těmito systémy v různých fázích nešifrovaná (v různých systémech v různé míře) a i pokud jsou třeba uložena na šifrovaných filesystémech, tak rozšifrování je deterministické. Samozřejmě pouze end2end chaty, které jsou šifrované kdekoliv po cestě, se nebudou moci implementaci tohoto podřídit (ale ve větší či menší míře může být zase jednoznačné, kdo je protistrana, pokud by třeba šlo používat pouze veřejné klíče nějakých evidovaných identit). Do jisté míry: důsledky, které asymetrické šifrování reálně přináší společnosti, si dokázali představit jen někteří sci-fi vizionáři (a ty vize byly pokládané za psycho nebo uměleckou nadsázku, ale často se trefily dost přesně). Pořád ale to lze interpretovat tak, že jde o prostě na tlak o spoustu těch privátní MITM provozovatelů, aby si nemysleli, že když můžou oni, že oni nemůžou taky (ovšem bez přístupu k obsahu by ty aplikace ztratily svojí marketingovou a vůbec tržní hodnotu, což je možná dobře, protože kvůli masovosti je teď musíme používat i my, co nechceme...)
Jinak zajímavou obfuskaci v tomhle představují ty "jazykové modely" - data nejsou transparentně zašifrovaná, ale jsou efektivně obfuskovaná nerozlišitelně se směsí ostatních dat, na kterých to trénovali (ve kterých může být doslova cokoliv), a kdo bude znát to správné "abrakadabra" na promptu LLM, ten se může dostat i k datům, o kterých v první řadě nemůže nikdo požadovat "rozšifrování", když neví, že existuje. LLM tedy mohou být do jisté míry i steganografickou iniciativou, maskovanou jako "zpřístupnění možností počítačů blbcům" (na což stejně moc použitelné nejsou)