XCHAOS: Pracuj, hecni se. Wikipedia je otevrena.

XCHAOS: Přesně to, co je napsané v tom článku. :-)

PULNOC: taky ty hry o hierarchii se hrajou i ve "většinové" společnosi... jiná věc to, že si to každý spojuje s tím, co zrovna sám je (různé menšiny s tím, že jsou menšiny, neurodivergentní lidi se svojí jinak pojatou menšinovostí, ženy s tím, že jsou ženy, apod.). Ale děje se to všem. Věcí, které se netolerují, je víc... já to třeba schytávám, že se tvářím málo optimisticky mezi lidmi, apod. Chápu, že existují více a méně naléhavé problémy, já jsem osobně ekonomicky nějak v suchu, ale situace v téhle zemi je celkově blbá a když člověk srovnává mzdy a nájmy, tak je jasné, že spousta lidí přežívá díky neoficiální ekonomice, nějak mimo rámec systému (konkrétně asi jak kdo).

Obecně ale tlak na podřízení se je velký a není to tím, že jsi freak. To, že jsi freak, spíš souvisí s tím, že to vůbec vnímáš jako problém, protože spousta lidí si v tom najde nějaké svoje místo, skrz to, jak vycházejí s lidmi a usmívají se na sebe (i když to třeba nemá vůbec žádný obsah). Ostatně, současný Piráti taky zčásti hrajou o to, jak budou vypadat na videu, i když šíření se očekává víc na socsítích, než třeba v televizních pořadech.

Ale na NYXu to není úplně o "podřízení se". Tady se baví lidi jako ty, kteří se v reálném životě neusmívají pořád a deterministicky, kteří si hledají nějaká zákoutí, kde se nemusí podřizovat. Tady jde spíš o to podřídit se struktuře, že v každém klubu se lidi baví na nějaké téma, ale ty většinou někam vtrhneš, že to téma je nanic, protože ty máš úplně jiné problémy... tak si prostě budeš muset najít nebo založit klub, který bude o tom, jak to vidíš ty. Protože politika nevím, jak ti v tomhle přesně pomůže. Není žádný zázračný trik, že někoho zvolíš a tvůj život se zlepší. (Maximum, v co jsem doufal, že někoho zvolím a lidé v mém okolí přestanou být nějak šikanovaní, dostávat za něco pokuty, apod. ale teď se to posunulo a i když reálná očekávání jsou v lidech vytvářená vysoká, jde fakticky o to, aby se nějací lidi udrželi nějaká místa, která stejně musí někdo obsadit... a třeba tam nebudou dělat úplný blbost, můžeme jen doufat...)
PULNOC

PULNOC: ano, nejsme týmový hráči, ani jeden. To je pro trolly celkem typický. (BTW, že se na party všichni hejbou podle toho, co pouští DJ... to je přece stejný, jako rozcvička podle paní učitelky :-)) cílem je nakonec naučit se zlobit o přestávce, že jo :-)

já zamlada byl takovýhle anarchista, který věřil na méně kontroly a více dobrovolnosti, ale ono je to... složitý. Některý lidi jsou nepříliš kreativní. Některý demotivovaní. Já si vydobil tolik svobody, že jsem nakonec upadl, takže ono je to dvousečné. Ano, z toho, že budu "buňkou ve společenském organismu" jsem měl zamlada hrozný strach. A přitom jsou lidi, kteří to mají hozené naopak a hrozně po tom pocitu "buňky ve společenském organismu" touží...

Obecně, zamlada jsem taky měl pocit, že když něco zásadního vymyslím nebo vytvořím, že o tom nedokážu dát vědět, že si toho nikdo nevšimne, upadne to v zapomnění. Proto jsem se - a to hlavně na Internetu - zdokonaloval v upoutávání pozornosti. Dnes mám ale opačný pocit: upoutat pozornost je relativně snadné, ale je snadné ji upoutat naprostou blbostí, v lepším případě to lidi pobaví, v horším obtěžuje nebo znechutí. Vymyslet něco, co by stálo za připoutání pozornosti, ale vůbec není tak jednoduché a samozřejmé, jak to vypadá. V zásadě i lidé, kterým se třeba jednou v životě podaří připoutat pozornost něčím zajímavým, se pak dostávají do pasti, že mají pocit, že cokoliv, co vymyslí, je určitě taky zajímavé. Občas není. Občas je to fakt pitomost.

O svobodě a společnosti se teď bavím na Mastodonu (kam tě rozhodně zvu) i s lidmi, kteří spíše věří, že svoboda je kolektivní fenomén a nemá být chápán jako negativně, jako "svoboda od společnosti". Podle mě je to zmatení pojmů a v takovém případě není řeč o svobodě, ale o právech, a práva většinou souvisí s nějakým postavením, v té společnosti, které není úplně samozřejmé, není "nulové".

Podle mě člověk, který touží po tom vyvázání ze vztahů, z omezení, ze společnosti, vnímá společnost jako jistou formu vězení, ze kterého není jednoduché odejít, a proto touží odejít ze společnosti-vězení (já sice spoluzakládal Piráty už jako dospělý, ale pořád jsem pozůstatky tohoto pocitu měl, mj. šlo o intenzivní pocit, že mi už nestačí volit stranu "Cokoliv je lepší než XY"). Na druhou stranu, pokud člověk začne postupně navazovat různé typy vazeb, které už vytváří zcela dobrovolně a nejsou jen existenční či společenskou nutností, tak se na to začne koukat. Kromě svobody rozvazovat nepříjemné vazby na lidi skutečně existuje i svoboda si nové vazby vytvářet.

Pro většinového člověka to bohužel znamená i v éře Internetu materiální fakt, že musí sednout do auta a jet někam, kde se cítí být ze svého svobodného rozhodnutí (třeba v práci, která ho uživí, nebo v supermarketu, který si může dovolit, protože v obchodě ve své ulici by musel platit i cenu nájmu prostor a ten obchod proto zkrachoval, pokud to není zcela unifikovaná vietnamská večerka a ani ta není levná...). Takže lidem nejde ta auta zakázat, protože prostě jsou pro spoustu z nich spojena s jejich chápáním svobody (i pro mě to tak zamlada bylo...)

Svoboda nebýt něčím, nedělat něco, nepatřit někam je pro mě taky důležitá a je podle mě podceňovaná a dezinterpretovaná, ale nikdy ji vlastně není dost, protože materiálně jsme na společnosti závislí hodně, můžeme pouze nějak tunit dílčí aspekt nezávislosti v některých směrech, za cenu prohloubení závislosti v jiných. Takže začít uvažovat druhým směrem, tedy svoboda být něčím, dělat něco a patřit někam, vlastně není tak marné. Určitě cesta je místo řešení co nedělat, na čem nebýt závislý, spíš řešit "a co dělat místo toho" (to se vlastně týká jakýchkoliv závislosti - drog, alkoholu, internetu, televize, korporátních sociálních sítí - není těžké obejít se bez toho, těžké je vymyslet, co dělat místo toho)

Auta nejde zakázat, ale jde si říct, že auta jsou pro losery. A začít řešit, co používat místo nich, jak je nahradit. A to už je zábavné, protože to v některých směrech vůbec není snadné! Ale je možné aspoň začít. Sice je to časově náročnější, ale spousta lidí, co šetří čas používám aut (což je občas relativní, jestli ho vůbec ušetří) pak tráví velký čas života právě tím vyděláváním na to auto, takže pokud ta práce není něco, co je vysloveně strašně baví (a to se podaří málokomu), tak to pak celé nedává vůbec žádný smysl.

QZUZKA: hmm, mě taky koloběžky moc nevaděj, současně ale Hřib prosazuje mýtné za vjezd do centra, což by řadě věcí pomohlo (hlavně by ubyl tranzit přes centrum, který obtěžuje celou Prahu...). Vlastně je sám nepoužívám. Použil jsem sdílená elektrokola Freebike, párkrát, ale ta fungovala jen asi rok, a použil jsem taky párkrát Nextbike a Rekola, ale na ty je Praha moc kopcovatá. Koloběžky jsou za minutu jízdy přiznám se na mě moc drahé a možná i z toho vyplývá ta nedůvěra veřejnosti, že to většina lidí nevnímá jako něco pro ně (vyjde to zatím dráž, než taxík přes appku, přijde mi...)

(Zákaz je silný kafe. Prostě buď se to Praze vyplatí, nebo ne. Levný to není už teď, kde teda ty peníze končí?)

PULNOC: hele, už to není, co bejvalo. Psal jsem sem kdysi hodně, to je fakt :-) Ano, připouštím, že jsem ve své podstatě taky troll. Trochu jiného druhu, ale svým způsobem provozuji podprahový anti-civilizační trolling, jistého druhu. Ale není to takový ten fašistický sklon k návratu do nějakého přirozeného stavu věcí před civilizací, ale spíš jakési bujaré fantazírování o tom, jaký svět by šlo vymyslet, kdyby civilizace konečně skončila :-)

Control freakismus, projevující se tím, že ať se snažíš, jak se snažíš, tak tě nikdo nikdo nezabanuje, protože zřejmě doufají v jakousi roztomilou plyšovost, která je u první generace trollů, co se rozhodli (ještě dávno před AI) být daleko chytřejší, než všichni ostatní online, prostě dávno vyloučena.

život by BTW neměl být o pocitu, že tě čeká drsná budoucnost. My vyšli z takového "no future" pocitu, že žádná lepší budoucnost nebude, že to bude pořád prostě celé pořád stejné... šedé, hnědé, zabahněné, začouzené. Potom to najednou začalo vypadat, že budoucnost by být mohla, akorát dalších asi 30 let života bylo takové neustálé postupné rozčarování, že ta budoucnost ale není ta dobrá správná. ten pocit "hodně drsné budoucnosti" je něco, čím se generačně lišíme: u nás to bylo prostě žádná budoucnost: buď žádná změna nebo jaderná válka, nic mezitím tím si nešlo představit. Potom většinu života pocit, že by to vlastně mohlo být v pohodě... že stačí jen málo, trochu vyšší příjmy nebo aby vyhrál volby někdo jiný, ale že v principu jsme na správné cestě. Teprve teď začíná být jasné, že to byla iluze, řada lidí narazila asi daleko dřív a v zásadě se zdá, že jejich touhou bylo, aby se i ti ostatní měli stejně špatně, jako oni, nebo jinak to vyjádřit nelze.

Vyrazit tím autem (které bychom oba v podstatě nejradši zakázali, akorát je teda jasné, že zákazy nejsou řešení) do dopravní zácpy a pokazit to těm, kteří se vzmohli na větší, rychlejší a lesklejší auto, protože v té dopravní zácpě jsou úplně stejně v prdeli, jako ti v obyčejných Fabiích a dokonce hůře, než leckdo v dodávkách, kdo si ten čas strávených v koloně dokáže nechat proplatit.... takhle mi dnešní doba připadá.

MAKROUSEK: toho, kdo dost rychle neuhnul koloběžce z cesty, přece! (což je zhruba stejná situace, jaká nás čeká za pár let u těch samořídících aut...)

XCHAOS: A kdyz takova kolobrnda poskodi neci majetek nebo zlomi nekomu nohu, koho to bude vina?