Když teda padla zmínka o emisních povolenkách pro domácnosti, tak ty nenávidí všude v EU a samozřejmě to v téhle době není řešení. Lidi plus minus můžete nějak přesvědčit, že nemusí všude a za všech okolností jezdit autem, ostatně Motoristy volila hlasitá menšina, i na tom venkově. Ale ohledně třeba vytápění je to složitější, lidi jsou poměrně konzervativní a zdá se, že pálit uhlí pokládají za základní lidské právo.
To, že když už vůbec někdo volil jinak, než ty "systémově antisystémové strany", že měl pořád nějakou potřebu volit protestně, to je něco, co by ekonomové měli vzít na vědomí. Prostě obraz světa mezi voliči je dnes takový. Vlastně na rozdíl od polarizované Ameriky tu nejsou dva znepřátelené tábory, ale téměř celospolečenská shoda, která se jen projevuje různými způsoby. Všichni mají pocit zásadní nespokojenosti, liší se jen tím, koho volej.
Nechuť levice vůči ekonomům a ekonomii vlastně není o nic vznešenější, než nechuť "dezolátů" vůči Ukrajincům, ochotným u nás víc makat výměnou za lepší šanci na přežití, nebo nechuť vůči "green dealu" a celkové ekotechnologické transformaci společnosti.
Ekotechnologická transformace je nutná, zasáhne tak či ona všechny vrstvy, je nespravedlivé, aby zasáhla jen některé, dotkne se životního stylu, a bez nějakého nadšení pro věc a pocitu toho, že je to dobrovolné, to nepůjde provést. A ekonomové jsou jediné, kteří jsou schopni zanalyzovat, kolik nás která strategie bude stát (peněz, času, zdrojů, energie, emisí, whatever...) ale jen proto není jasné, jestli jsou ti, kteří mají stát úplně v popředí jako mluvčí lidu, a ne třeba spíš jako odborníci v pozadí... třeba u soudců je jasné, že se nesmí účastnit politického procesu už z definice, u ekonomů podobný pocit přitom nemáme...