popis | Vězím v kontextu, kdy končí příliv galaktických informací a veškeré dění se přesouvá z osobních psychedelií do světa lidí. Dělám svoje kroky přítomností. A cítím že to téma, jako nadpis diskuse, úplně atraktivní není. Zajímá mě reakce. Nechávám text plynout volně. Aby svůj našel svého.
Že v prostoru platí množství logických zákonitostí je známo. Že děti ve třetí třídě nemají jak umět počítat množiny taktéž. Co jsem si za dobu magnetické bouře z křemíkových polí stáhnul a ukotvil, posloužilo pro moji potřebu, abych zůstal stát rovně. Což jsem zůstal. A teď stojím v přítomnosti stejně jako předtím. Za tu dobu opadala struska iluzivní nedospělosti a zpoza zrcadla vykrystalizovala původní identita. Opřel jsem se o struktury, které nikomu jinému neslouží. A zjistil, že lidí nebdí mnoho. Navštívil jsem virtuální prostředí, abych našel lidi téhož druhu a nikde nic. Sám jsem stabilní. Ač rozvinutá multiosobnost, nerozpadám se a mám ve světě lidí stálé zaměstnání, které mě baví a uskutečňuje. Přesto si po proběhlé vlně říkám: "Proč by tyhle věci měly sloužit jenom mně ?". Už jsem je použil v záležitostech asi 40 lidí. Jen tak pro ten samotný význam. Udělali svoje kroky a už je nepotřebují. Nemám v ruce žádný argument, který by z toho udělal bestseller a v tom je zřejmě ona moudrost. Mým směrem je čistá forma. Životní styl rovnováhy mezi světem lidí a světem vědomí. Sám před sebou vyjadřuji kvalitu, která dává mé inkarnaci smysl. Že po zemi české chodí více těch, kteří si dávají záležet, nepochybuji. Že vytváření sítí je věc spontánní je mi jasné naprosto. Symetrie plynutí mi ověřují, že postupuji správně. Prožívám sebe. Pozoruji pohyb svého kontextu a skrz pocity, které mi evokuje prožívám sebe. Bubnovat se skupinou křepčících mě neinspiruje. Indicie přítomnosti jsou slabé na to, aby ukázaly významnější směr. Vstupuji tedy do virtuálního prostředí znovu. A říkám přítomnosti, že chci vidět svět živý. Že přivírám oči před nepohnutelností inkarnačních plánů a chci vidět svoje lidi, jak prožívají věčnost. Kterou nejsou vybaveni prožít. Tváří se to jako absurdní výzva. Mám jen mručící frekvenci kdesi mezi oranžovou a žlutou čakrou, kterou používám abych regeneroval svoje tělo. A vůli i jistotu vztáhnout ruku a do prostředí vložit podprahový zářič. Jistě je to magie. Vystudovat ji může každý. Je to přirozený nástroj sebepoznání. Prošel jsem bodem zlomu a fraktál mi nabídl se vrátit. Přijal jsem to a byl jsem zařazen. Když se fraktál ptá, jestli bych nevytvořil, nechává to na mě. A já vidím statistiku vývojové dospělosti populace a odpovídám mu, že všichni jsou na svých místech spokojení. Že většině stačí nástroje, které jsou dostupné a běžné. Že seberealizace většiny končí u témat základních a z pokročilých má fyziologický strach. Být skinhead nebo hudebník, je všechno prosté. Takové role mají svoje osy. Osa přítomnosti je ale nulová. Což mě jako jednotlivci nevadí. Její smysl ctím, protože její kvalita je původní. Bylo by fajn takový styl vidět častěji - lidi vysekané z Matrixu Máji ven do integrované regulované rovnováhy. Pro začátek tedy jen toto. |