FIONOR: Já bych rozporoval to co píšeš o druhém a třetím pilíři. Z dlouhodobého hlediska je druhý pilíř tak jak je nastaven značně rizikovější a změnu potřebuje jako sůl. Zlatá střední cesta to určitě není.
První důvod je propojení majetku podílníků a majetku penzijního fondu. Pokud by penzijní fond zkrachoval, tak může mít problém vrátit zpět peníze podílníkům. V dlouhodobém horizontu se šance, že některý z fondů zkrachuje velmi zvyšuje (ať už čistě statisticky, tak spolu s tím, že musí začít podílníky i vyplácet a tedy peníze začnou odtékat).
Momentálně třeba penzijní fond Aegon má asi 12% sekeru na nákladech příštích období (tedy náklady, které bude muset v budoucnu uhradit). Kdyby teď od něj masivně odcházeli účastníci, tak to neustojí. Než se dostane do rozumných čísel, může to trvat roky. Navíc svou situaci zhoršuje tím, že připisuje zhodnocení, kterého zdaleka nedosáhl - tedy opět projídá svou budoucnost.
Podobně je na tom státem podporované pojištění. Opět krach pojišťovny teoreticky může znamenat problém vyplatit podílníky. U pojišťoven ve světě zatím většinou došlo k záchraně peněz tím, že celý pojistný kmen přebrala jiná pojišťovna a velkou americkou pojišťovnu AIG zase zachránil stát, ale to neznamená, že na to lze spoléhat do budoucna.
Přitom jsou zde produkty (otevřené podílové fondy, ETF atd.), kde je majetek podílníků a správce oddělen (tj. když správce zkrachuje, nejsou ohroženy vklady). Dokud penzijní fondy nebudou takto odděleny a transformovány, tak se jedná z dlouhodobého hlediska o velmi nebezpečný produkt.
Druhým velkým nebezpečím penzijních fondů, které musí připisovat kladné zhodnocení je inflace. Díky nutnosti neriskovat na krátkodobém horizontu (rok) a díky státní regulaci nemohou ve velkém objemu držet aktiva, která inflaci dlouhodobě překonají (akcie, komodity, nemovitosti). Místo toho drží státní dluhopisy. Jak se ukazuje, tak penzijní fondy i díky svým netransparentním vysokým poplatkům nemají šanci inflaci pře konávat.
Bezpečí penzijních fondů je tedy velmi iluzorní. Při tom uvolnění podmínek neznamená, že fondy nebudou moci zároveň nabízet i zajištěné produkty, pro které je krátkodobé kolísání nebezpečnější, než dlouhodobá inflace (ti kdo mají důchod blízko).
Možnost investovat do více programů v českém podání sice asi nebude transparentní a flexibilní ideál, ale je to přece jen velký skok správným směrem.
V tuto chvíli ještě není jasné, nakolik vláda nové penzijní fondy transformuje. Z toho co prosakuje za informace to zatím vypadá na polovičaté kroky, které půjdou na ruku současným penzijním fondům. (třeba omezený počet licencí atd.) Doufejme, že se tedy alespoň dočkáme toho oddělení majetku správce a podílníků, s transparentností a flexibilitou je to asi otázka.