Polyamory
http://www.stevepavlina.com/blog/2009/01/polyamory/
Tady v tom článku sekce o dětech. Toho "playboye" teď nenacházím, ale podívám se večer.
Tou intimitou nemyslím, když jsi s nimi, ale spíš tvůj vnitřní mentální prostor. Ty jsi spokojená, akorát, že tohle bude mít každý člověk jinak- právě pocitově. Rozumově dávám, ale vnitřní klid a ten pocit "jo, to je ono" se nedostaví. Taky záleží, jaký typ běžného života ti vyhovuje. Dokud se žije odděleně a "dochází", tak je to něco jiného než když utvoříš s někým rodinu i ve smyslu praktickém (např. bydlíme spolu). Pak těžko triádu oddělíš a stejně ta propojenost skrz tebe tam je, dynamika probíhá mezi všemi.
Popsat a opsat pocity je těžké, o tom žádná. A taky je to to skutečně intimní, něco s čím nakonec ani největší extroverti ven nelezou. Kždp je to ale to podstatné na vztazích.
"ta to prosazuje jak je to dobry, a pritom se stejne s partnerem rozesla -> polyamory nefunguje" No to může říct jenom pitomec. Buď jde někomu o to autenticky druhým něcí zprostředkovat, nebo "bojuje" za ideologii. V tom je dost velký rozdíl. A v prvním případě mi připadá nesmyslné nechat se odrazovat strachem z pitomců.
Já třeba konkrétně znám jednu rodinu, která polyamorně funguje. A přestože jsem se domnívala, že jim to fachčí naprosto fajnově, tak se mi jednou paní velmi rozplakala a vypadli z ní dost podstatné bolesti. A určitý její pocítový"odstup" od jejího partnera, který tohle uspořádání do jejího života přineslo, byl asi ten nejdůležitější. Přestože jiné aspekty ji naopak naplňují, tohle hluboce postrádá.
Rozhodopádně díky za diskuzi.