CHIRURGUS: od pojmem sirsi verejnost mas zrejme na mysli zapadni civilizaci krestanskeho typu, pac ruzny formy vztahu odlisny od monogamie provozuje dost slusna cast sveta

FRONEMA: Ale ty seš extrovert a ty se ráda otevřeš před kymkoliv :)
Ok, ten název tomu právě dává tu nestandardnost a ty sama řikáš že je to menšinový. Normální je dle logiky to.co provozuje většina (nebo alespoň většina v místě či komunitě kde se pohybuješ. Tvý přátelé poládají vše tohle za normální,kdežto širší veřejnost už ne. To je to co mě osobně vadí - sem zastáncem toho, že tohle je přirozený a že ostatní by měli mít jméno a menšinu ( monoamory :) ).

Jasně, je pravda že stav zamilovanosti asi popsat nikdo nedovede. Já osobně nevim jestli sem ho kdy zažil, ale spíš si právě myslim že ne.

CHIRURGUS: ja si rozhodne nemyslim ze tim ze ma neco nazev se to vyclenuje jako neco nenormalniho a uz vubec ne ze by tim clovek souhlasil ze je to spatne.... jo je to nestandardni, je to mensinovy. koneckoncu ja taky nechodim a nerikam "ja jsem fronema a jsem poly" aspon ne vetsinou :) naopak jsem si vyvinula spis nejaky prirozeny mechanismus jak to v beznem zivote neprozradit pokud nechci, protoze kdykoli to clovek otevre mezi novyma lidma tak to naprosto zabije jakykoli predchozi tema o kterym chci treba zrovna mluvit :)

ja to provozuju a myslim ze jsem byla zamilovana, a myslim i ze jsem hluboce milovala. kazdopadne si myslim ze tahle otazka neni dobra. zaprve je to otazka pomerovani, kazdy zna jen tak hlubokou lasku jak zazil, za druhy stejne je to neporovnatelny, ty kdyz to reknes tak mas asi na mysli nejakej stav/vztah, coz my tady neodcitime. Vseobecne si nemyslim ze by na tuhle otazku nekdy nekdo odpovedel ne....

FRONEMA: Mě se ten koncept líbí, jen mi přijde divný ho odlišovat názvem jako něco nenormálního. Mě ten koncept přijde přirozenější než strojený žití ve dvou - s nedůvěrou, žárlivostí a všim co k tomu patří.

Tim, že to má samo o sobě název se to samo vyčleňuje a tim se to staví do pozice toho, co neni normální oproti tomu co normální je (stejně tak jako když jdeš někam žádat o místo a první co se zeptáš je - "mám pokérovaný ruce - nevadí vám to?" Tim se člověk sám vyčlení a sám podvědomně souhlasí s tim, že je na tom něco špatně a že by to teda vadit mohlo - to jen pro příklad).

Tu touhu po pozornosti sem nemyslel ve stylu attention whore, ale spíš po tom pocitu že sou tu lidi pro tebe. Kvůli tomu nemusí bejt jeden hned středem pozornosti (ale proč by nemohl :) ), jde spíš to cejtist náklonost. V zásadě je jedno jestli je to náklonost přátelská (rozhovor, objetí), nebo sexuální (mazlení, sex etc.). Jde o ten pocit tý náklonosti ostatních k osobě která to potřebuje (mě osodně to takhle přijde přirozený a cejtim to tak). Jeden člověk prostě nemůže zastoupit všechny ty pocity kolem toho.

Co mě skutečně zajímá - lidi co to provozujete - máte pocit že jste byli někdy vážně zamilovaný? Nebo když se na to podíváte zpětně, šlo jen taky o pocit náklonosti, ale ne o zamilovanost?

CHIRURGUS: kamenovat nebudu, spis presne nevidim co vlastne tvrdis, jestli se ti ten koncept vlastne libi nebo nelibi, nebo jestli rikas ze ho nechapes :)

polyamory, proc se tomu rika ucene? ja to nvimam jako snahu odlisit umysl mit kvalitni vztahy s vice lidmi od nevery, swingers, nejakeho mnohozenstvi kde je nerovnovaha v tom co muze zena a co muze muz atd.

ad touha po pozornosti. pokud to vazne nemyslis negativne tak asi proc ne, je fakt ze asi o to maji zajem casteji extroverti, kteri maji tendenci navazat vic vztahu, nebo ti ktere vseobecne vic bavi se zabyvat lidmi nez nejakemu hobby tykajici se hlavne veci, ale nedelat z toho dogma. navic "touha po pozornosti" zni trochu jako attentiton whore, neboli nekdo kdo zadoni o pozornost protoze si sam se sebou nedokaze poradit, to by mi prislo jako nemistny odsudek...

SUNNYRAIN: tipuju akca na dalsich 20 let :)

co je to ten free-fall? volný pád jakože si skočím..?:)

PUKU: Přesně tak. Jestli potřeba (free-fall) existuje, nebo (po pár minutovém "zamyšlení") existovat přestane, je IMHO podstatnej rozdíl. :)

YMLADRIS: Jak se Ti free-fall podařilo realizovat v partnerském vztahu? Když jste na tomhle tématu tvrdě zapracovali... Já si nemyslím, že je to nemožné, dost by mě zajímaly osobní zkušenosti...

YMLADRIS: Tak to jo. I když mě přijde důležitá i ta potřeba free-fall. Podstatou free-fall je bytostná nevymakanost :D. Prostě součástí života jsou i dary a ty se odpracovat- zasloužit etc. nedají.

YMLADRIS: A jak jsi to cítila ty? To je celkem i přirozená obrana sebeobrazu, co předvedl tvůj partner. Je přeci jasný, že ten nový nemůže být tak důležitý (Cesta) jako on, no ne? :) Jenže on může a ten potenciál sis měla buď típnout sama, nebo ho naplnit. Ale partner ho típat nemá, to se nevyplácí si myslím.

PETJULE: tak ja mu verim ze to mini uprimne :)
a ono to tak i bylo (spis nez ze ja bych byla nejak horoucne zamilovana, tak spis ten dalsi muz, a pro mne spis nez srdcovka to bylo proste jen ohromne lakavy si to dat atd., vis co, kolikrat za zivot ma clk prilezitost delat nekomu Muzu)

YMLADRIS: přijde mi roztomilé, jak si Tě "ukočíroval" na takové bravurní racionalizaci :)

FRONEMA: Díky za odpovědi! (Intimitu jsem mínil ve smyslu pocitu blízkosti a důvěrnosti mezi dvěma lidmi. Ne jako potřebu soukromí/tajemství.)

1) Potvrzuji, že o určitý čas jsme přišli. Oni spolu jeli na víkend na chatu. Ale neměl jsem tehdy zrovna celý víkend práci? Opravdu jsme o čas přišli?? ;-) Je to jen moje výmluva? Rozhodně to necítím jako podstatné, pro mě podstatné. Náš vztah byl hlubší tím, že se napřímo respektujeme. Dáváme tomu druhému "právo" žít, cítit, rozhodovat se. Navíc i my jsme o nových zážitcích (mileneckém vztahu) mluvili. Další téma, další hluboká důvěrnost v našem životě, kterou sdílíme. A to nás sbližuje, přibližuje. Známe se víc, ve více situacích, přesněji.

2) Ani já nepovažuji snahy o ovládání druhého (držení zkrátka) za vztah na vlně lásky. Láska je svobodná, dobrovolná, nenechá se donutit, nenechá se ovládat. Prozatím jsem se v životě setkal jedině s tím, že do hloubky bylo možné jít jedině dobrovolně, svobodně. Nikdy ne z donucení. Tedy naprosto souhlasím, mám stejné zkušenosti.

A velmi zajímavý je i ten prostřeh, co se stane, když člověk dá (věnuje) druhému prostor. Dovolí milence. Bez jakéhokoli ovládání. Celou zodpovědnost za Tvá rozhodnutí nechá čistě na Tobě, aniž by se Ti snažil radit, doporučovat, ovládat. Bere Tě jako milovanou bytost, která sama umí být zodpovědná za to, co dělá, co chce, za vztahy, které vytváří... Důvěřuje Tvým budoucím rozhodnutím. Pěkné, co píšeš - jak jsi uměla s tím prostorem, darovanou důvěrou, sama naložit. :)

O tom jsem myslím četl na Tvých stránkách - že když je člověk ze srdce odhodlaný, že bude podvádět, chovat se nezodpovědně, a vztahu škodit, neexistuje způsob, jak by ho druzí lidé mohli svázat (pravidly? kontrolou?) a ovládat (zákazy? tresty?), aby se choval jinak. Vždy si najde skulinku a vztah něčím poškodí. Naopak pokud je člověk ze srdce odhodlaný, že bude pečovat o vztah, projevovat se upřímně, chovat se zodpovědně, není potřeba ho hlídat, ovládat, zakazovat mu - on stejně vždy bude ze srdce jednat zodpovědně. Není potřeba se obávat darované důvěry - takový člověk darovaný prostor zužitkuje ve prospěch vztahu.

YMLADRIS: Ta, která je opravdu upřímná, pokud ta její upřímnost opravdu zní "teď nechci mít milence", ta podle mě nemusí jít do milence. :)
Ovšem ta, která je upřímná způsobem "teď chci mít milence", té by možná prospělo najít odvahu mluvit ve vztahu i o tomto tématu. Klidně i s tím výsledkem, že milence mít bude. :) Ano, to si myslím. :)

YMLADRIS: Už jsme v souladu. :) "Rozhodla jsem se podpořit" mi zní úplně jinak, než "musela jsem akceptovat"/"akceptovala" jsem jeho rozhodnutí. :)

V tom najednou vůbec nevidím, že "milence jsem nechala být", ale naopak v tom vidím "rozhodla jsem se tvrdě pracovat na free-fall v našem vztahu". GOOD! :)

YMLADRIS: Pak píšeš o velmi zajímavé zkušenosti. I když "zakázal" je hrubě řečeno, i když "jsi musela potlačit vlastní přirozené city" (opět hrubě řečeno), protože to byl on, kdo o Tvých citech rozhodoval, zda jsou čisté, nebo zda jen tak blbneš... Váš vztah to prohloubilo.

Neříkám, že taková příhoda není možná. Jen se mi nezdá, že "vzor" takové příhody by byl směrodatný.
Cítit se nejvíc šťastná ve vztahu, kde jsi svobodná tím způsobem, že za své city nepřijímáš plnou zodpovědnost Ty sama, ale rozhoduje (a lépe se ve Tvých citech vyzná) on, s tím, že Ty akceptuješ jeho rozhodnutí... Opravdu mě překvapuje, že tento model by člověka naplňoval ve větší hloubce, než když sám dospěl do fáze, kdy zodpovědnost za své city leží jenom v jeho rukou a člověk sám ví, jak se (za sebe) rozhodovat, a je v tom zahrnuta i plná zodpovědnost za vztah.

Já bych to asi odlišil od situace, kde bys napsala, že: "Dostala jsem zálusk na milence, ten nápad se mi mihl hlavou. Asi v tom i určité zamilování bylo. Ale důležitý v mém životě je vztah s mužem. O všem jsme mluvili. Podstatné pro mě nebylo, zda je manžel zásadně proti, podstatné pro mě nebyly ani jeho domněnky o mých vlastních citech. Podstatné pro mě byly jeho city, které mi sděloval, obavy z výbušnosti dvojvztahu, jeho vlastní nejistoty a záseky, jeho pocit ohrožení. Nad vším jsem znovu přemýšlela a sama v sobě jsem nacházela, že milence vlastně nechci, momentálně ne. Začínala jsem rozumět tomu, že více se chci věnovat tomu, aby muž prožíval jistotu, bezpečí, abych přicházela na situace, ve kterých já sama jednám výbušně, a zkusila se naučit jednat jinak. Jednoho dne (možná) přijde čas, že znovu budeme mluvit o milenci, ale náš vztah tou dobou už bude mnohem dál. Bude ten správný čas."

SUNNYRAIN: Ja jsem se zamilovala a on byl proti.

YMLADRIS: Teď jsem trochu zmatenej. Ty jsi se reálně zamilovala a on byl zásadně proti. A nebo Ty ses nezamilovala, ale kdyby ses bývala zamilovala, on by Tvoji cestu podpořil? To se mi jeví jako různé životní příběhy i přístupy. O kterém příběhu tedy teď mluvíme? :)